Archiv štítku: Londýn

Den 2. [11.11. 2004] – LET Z LODNÝNA DO HONG KONGU

12.11.2004, 21:28:00

Den 2. [11.11. 2004] – LET Z LODNÝNA DO HONG KONGU

Odlet z Londýna jsme měli se společností CATHAY PACIFIC, letem číslo CX 250 , který startoval v 8.05 a na místo jsme dorazili zhruba kolem půl 3. odpoledne.

K odletové hale, ke které jsme přišli a nikde nikdo nestál, se během 5ti minut, po které jsme si jen odskočili na toaletu, narhnulo asi tak 300 lidí a stála tam taková fronta, že cestou ze záchodu jsme se museli tak 80 m vrátit, aby jsme se zařadili na konec fronty … a jéje, to nám to začíná .. Fronta ale zmizela, než by jste řekli cca. 15 – 20 x krleš .. 🙂 páč tam byli 2 odbavovací pulty a docela to fakt odsýpalo rychle. Jenže s 15 kg batohem na zádech (který měl mít dle limitu jen 7 kg, ale nikdo cizý ho za celou dobu ani nevzal do ruky, natož tak aby ho vážil…) to nic příjemného nebylo. U odletové rampy už nás čekal proslulý BOEING 747 .. teda řeknu vám, fakt mazec ! Takový kolos, to už je jiný kafe …. uvnitř zprava 3 řady sedadel, pak uprostřed letadla 4 řady a pak zase další 3. Kdo už tím letěl, tak si jistě říká : a co jako ? Jenže já letěl vlastně teprve svůj 4. let a tímhle strojem to byl můj první, tak mi nebertu tu radost, děkuji, nashledanou … :)) Prostě uplně jiná liga …

 

 

 

Po celou dobu se o nás starali krásné šikmooké letušky, které na požádání přinesly opravdu vše, oč jste si řekli a v jakém koliv množství … Společnost Cathay Pacific nás oba dva velmi mile překvapila .. každý cestující měl před sebou solidní display, na kterém se zobrazovaly jednak informace o letu, mapa, rychlost letu ( BTW : 1058 km/hod ve výšce 11340 m n.v. to už je šrumec), ale taky má cestující možnost si vybrat z cca. 40 kanálů. Některé jsou video kanály, kde hrají premiéry nejnovějších filmů (např. I’m Robor, Spider Man 2, The Manchurian Candidate s Denzelem Washingtonem a spousta dalších) pak nějaké starší filmy (Police Story III – Jackie Chan, Super Model, Snatch s Bradem Pitem apod. a taky nějaké kreslené pohádky pro děti, CNN, MTV, HBO, a dokumentární kanál Discovery). Další co mě překvapilo, tak byly v nabídce různé hry, audio kanály podle hudebních stylů atd. Stačilo si jen dát sluchátka, které měl každý pasažér připravené v přihrádce a bylo o zábavu postaráno …. na to, že trval let cca. 11 hodin, to vcelku rozumně uteklo .. dal jsem si několik piv, pak několik dvoudecek výborného červeného francouzského vína (značku si bohužel nepamatuju) a překvapivě si Radovan dal na přípitek se mnou. Dali jsme si 2 dcl červeného a slavnostně to zapili 🙂 No, vzhledem k tomu, že když jsme se potkali poprvé, tvrdil že nepije vůbec žádný alkohol je to solidní výkon…Třeba v letu do Aucklandu už si dá pivo a v Auckladnu už spolu budeme chodit standartně do pubu na „jedničku“ :))

 

 

 

Už v letadle bylo po příletu jasné, že venkovní teplota bude značně rozdílná, než na místech, kde jsme se pohybovali doposud…Nespletl jsem se, protože jakmile jsme opustili klimatizovanou letištní halu, tak jsme oba dva dostali pěknou pecku přímo do tváře … 28°C a taková vlhkost, že jediné, na co jsem si zprvu vzpomenul co mi to připomíná bylo pár zážitků z dětství, kdy mě matka mučívala napařováním proti rýmě.Pak jsem si vybavil pobyt v hotelové sauně v Tunisu.Opravdu mazec.A jistě si dokážete představit, jak nám bylo s 40 kg bagážema, v kapsáčích a flaušových mikinách Polartec, Alpinesport apod. :))

12.11.2004, 21:32:00

HONG KONG – LETIŠTĚ – CESTA MĚSTEM Z LETIŠTĚ NA HOTEL

Mezinárodní letiště v Hong Kongu si titul největšího letiště na světě nevysloužilo zcela určitě pro nic, za nic…Už když jsme se chystali na přistání, tak bylo jasné, že tolik odbavovacích hal, letadel, runwayí a všeho kolem dokola, člověk jen tak někde neuvidí …

Překvapilo nás, jak je ale uvnitř všechno perfektně značené a relativně to i odsýpalo a nijak jsme nezmatkovali, neptali se na cestu ani nic podobného. Ostatně stejně, jako doposud. Během půl hodinky už jsme stáli u stánku, který nesl honosný název HONG KONG HOTELS RESERVATION, aby jsme zjistili, kde se přihlásit k transferu. O kus dál na stánku jsme se přihlásili, odevzdali kupon k transferu, dostali nálepky na zavazadla a obdrželi info, kde počkat, kdy nám to frčí apod. Měli jsme štěstí, protože to zřejmě jezdilo pravidelně v celou hodinu a nám to jelo v 15.00 a k přepážce jsme přišli nějak kolem 14.50, takže jsme vlastně ani nijak nečekali.

 

 

 

Už kousek za letištěm jsme nevycházeli z údivu ( a nevycházíme z něj do teď ) a rozhodně bylo na co koukat. Všude samé palmy, reklamy, nádherné hory, moře (teda spíš asi oceán), mega přístavy, luxusní auta (ale tím luxusní myslím opravdu luxusní typu Porsche 911 Carrera, Ferrari, Toyoty o kterých jsem ani netušil, že se takové vyrábí, Rols Royce, Bentley, Lexus , Acury RSX apod. – spec. přídavek pro automobilové maniaky 🙂 posléze dodám i fotky ). A pak to začalo … mrakodrapy takových výšek a stylů, že člověk, který není opravdu světoběžník obecný, se nad tím musí pozastavit a uplně se mu tají dech … Obyčejný lidi tady ale podle mě žijí tak trošku jako králíci u nás v králíkárnách. Byt na bytu, prostor takřka nulový…nojo, když jich je opravdu taková hromada, tak musí stavět všechno „pánu bohu do oken“ a ještě pro každého byt s rozlohou typuju tak 12 m2.

 

Cestou nás zaujalo velké množství budov, které jsou opravdu až neuvěřitelné…posléze dokreslím fotkama.

 

 

 

HOTEL CITY GARDEN

 

 

 

Hotel už na první pohled působil opravdu velice luxusně. To jsem vůbec nečekal. Počítal jsem s nějakou ubytovnou pro studenty 🙂 a tohle mě fakt dostalo…Všechny kliky a kam se podíváte, všechno zlacené. Křištálové lustry, celá budova komplet klimatizovaná, objevíte se před hotelem a už kolem vás pobíhá pikolík, aby vám pomohl uplně s čímkoliv a jakkoliv. Na recepci jsme dostali poukazi, vyplnili 1 formulář a dostali kreditní karty místo klíčů. Výtahem do 24 patra, který jel míň než 20 sekund s náma jel poslíček, který nám vezl zavazadla až na pokoj a hezky předvedl, co vše máme k dispozici a jak co funguje. Chudák nedostal ani zpropitné, páč jsme ani jeden neměli vyměněnou jejich měnu a měli jen max. 20 USD bankovky. Pokoj naprostá nádhera a luxus. Krásně jsme se vysprchovali, užili si chvilku klidu, něco popili, pojedli, vybalili pár věcí a vydali se do města.

12.11.2004, 21:36:00

CENTRUM HONG KONGU – Causeway Bay

3. nejdražší ulice na světě. Docela se ani nevidím. To se prostě musí vidět. Miliarda lidí, obchodů, světelné reklamy se na vás hrnou ze všech stran a tak, jako se u nás ve stáncích s rychlím občerstvením prodávají párky v rohlíku, tak se tady prodávají nejnovější mobilní telefony, o kterých se nám doma ani nesní, digitální 4mpx foťáky rozměrů o polovinu menších než je kreditní karta a haldy dalších věcí.

Je ale odporný vzduch a každou chvilku se kolem nás prožene někdo s respirátorem na puse nebo nějakou hadrou, ručníkem apod. Pojem čistý vzduch tady teda opravdu asi nikdo nepochopí a tipuju, že by ani nikdo netušil, o čem to vlastně mluvím. Je to opravdu podobné sauně. Smog je uplně všude. Ať se podíváte kam dohlédnete, neexistuje pohled, který by vám nezkřížilo nějaké auto a TAXIcích, kteří jsou zde UPLNĚ VŠECHNY AŽ DO JEDNOHO červeno-stříbrné TOYOTY CROWN DE LUXE nemluvě. Jen těch taxiků je tady totiž tak zhruba tolik, jako v České republice všech aut dohromady :))) Samozřejmě jsme si nemohli nechat ujít svezení v takovém mazlíkovi a poznat mentaliltu místních taxikářů, ceny atd. 🙂 No, tak pánům u nás doma, co o sobě tvrdí, že jsou taxikáři, bych poslal všechny na povinné školení do Hong Kongu, aby pochopili vvvvo čem to jjje. 🙂

 

 

 

Bloumali jsme ulicemi a já nebyl ani schopný nic komentovat.Člověk prostě jen tiše žasne a všechno to vstřebává až tak o 12 hodin později. Fotili jsme co se dá.Moji 128 MB kartu jsem do notebooku vyprazdňoval už asi tak 374x :))) Jsou tady věci, které člověk z Evropy, z CZ obzvláště, asi nikdy ani nemůže pochopit…Nevím kolik mám HK obyvatel, ale je to fakt nemožné. A při tom jsme se na pár sekund zastavili, aby jsme se podívali do mapy a už u nás stalá nějaká paní, která se ptala : „Can I help you ?“ Tak jsme na ni spustili, že hledáme nějaký „camera shop“ a nějaké zajímavé místa atd. Vysvětlila nám, že v téhle čtvrti kde jsme toho moc není a ať jdeme na MTR 🙂 Když viděla, že jsme absolutně mimo mísu, tak nám dala 2 jízdenky a vysvětlila nám, že MTR (Mass Transit Railway) je subway, tedy něco jako u nás metro – naprosto totožný způsob dopravy. Ale jen to … všechno ostatní je neuvěřitelné a nikdo z nách nechápe, jak to všechno může takhle fungovat. Je to asi hlavně o lidech. Když viděla, že ani tak se nechytáme, páč jsme v ulicích HK byli asi tak 15 minut 🙂 tak nám řekla, ať jdeme za ní a jela s náma přes půl HK, aby nám ukázala obchod, kde se dá dobře nakoupit elektronika. O obchodu mluvit ani nebudu, páč by se vám všem chtělo plakat … Hitachi 16:9 televize u které si nepamatuju velikost, ale opravdu dost nářezová. Nápis LCD TV, ale s LCD to nemělo nic společného a obraz byl naprosto dokonalý a srovnatelný s plasmou, kterou jsem viděl o kus dál. Úhel pohledu byl naprosto stejný jako u normální televize. Obraz se neměnil z žádného úhlu. Super ostrý obraz, žádné čtverečky, parádní barvy atd. Prostě kdybych byl na cestě domů a ne na NZ, tak jsem si ji zrovna nechal zabalit a to víte, že mi televize nějak moc nefrčí … a to nejdůležitější … cena : 5000 HK$, což je v přepočtu aktuálního kurzu 3,40 Kč za 1 HK$ neuvěřitelných 17 000 Kč. No zpátky k věci 🙂 Paní nám ukázala prodejnu, domluvila s prodavačem aby nám předvedl foťák, který chceme, aniž by jsme ji o to vůbec prosili a pak s náma kecala odkud jsme atd.

 

 

 

„ Czech Repulic ? I don’t know. „ „German ? What is it German ?“ Ja sakra, tak to bude těžké … Dost se tady pije víno, tak co kdybych zkusil, že jsme „kousek“ od Francie. Povídám „Do You know French ?“ A ona mi na to říká : „I am sorry, but i don’t speak French“. Snažím se jí vysvětlit, že tam kde bydlím je tedy kousek od Francie, ale ona neměla jediné pojetí, že existuje nějaká Francie … jen si byla jistá, že existuje něco jako francouzština a že tím někde někdo asi mluví .. asi nějaké kmeny v Africe nebo tak něco .. :))) MAZEC ! Ale dobře jsme se aspoň bavili :)) Po nějaké době nám bylo trapné ji zdržovat, protože měla jistě své jiné plány a jela uplně jinam, než potřebovala – jen kvůli nám !!! Dala nám svoji vizitku s číslem, kam máme zavolat, kdyby jsme měli jakýkoliv problém … no comment. Pak nám ještě v tom jejich písmu, kterému už neřekneme jinak, než rozsypaný čaj, napsala text : Odvezte nás prosím do hotelu CITY GARDEN. A řekla, ať pak jedeme zpátky taxikem, že to bude stát pár dolarů, ale že taxikáři většinou neumí anglicky.

 

 

 

Na pár dalších lidí jsem pak už zkoušel jen tak obecně, že jsme „FROM EUROPE“. Hehe, tak tady jsme už sice měli o něco větší úspěch, ale tak ve 20% :))) . Co nás ale překvapilo,tak jsme za ty 2 dny tady zatím narazili jen na jednoho jediného člověka, který neuměl anglicky a to byl nějaký klučina s mp3 přehrávečem na krku, postávající na rohu ulice. Lidé jsou tady velice ochotní, vstřícní, úslužní, pracovití a precizní. Až se tomu člověku ani nechce věřit. U vstupu do „metra“ nějak zaraploval jeden z turniketů a nenačtlo mi to jízdenku. Než jsem si stihnul všimnout, co se děje, už u mě stál člověk, který šel přede mnou a ukazoval mi, že se to občas stane a že vyjede bokem a musí se do toho čtecího otvoru vložit znova. On se normálně 10 kroků vrátil zpátky, aby mi poradil, protože si všiml, že mám problém…NECHÁPAL jsem ! Tady je to tak, že si koupíte jízdenku, ta se pak strčí do čtecí šachty, ale celá zmizí uvnitř a projede až dopředu, kde si ji vyzvednete až teprve tehdy, když projdete turniketem. Při výstupu z „metra“ ji zase musíte vložit do mašiny, která vás jí už na dobro zbaví. Přemýšlel jsem nad tím a došel k závěru, že se ty jízdenky asi vrací zpátky do oběhu, páč jinak by jich museli tisknout asi tak 4 miliardy denně. Navíc jsme nepřišli na to, jak by nás kdo odhalil, že máme jízdenku jen do vedlejší stanice a při tom jedeme 10 stanic, páč na té jízdence není žádná strojově čitelná zóna, ani žádný čip nebo magnetický proužek.Došel jsem k závěru, že je to asi fakt založené na jejich poctivosti a že si každý uvědomělí číňan, který nepřemýšlí tak, jako každý čech, s čím by kde jak mohl vydupat, koupí lístek prostě do té stanice, kam jede. V jejich myšlení je to asi tak, že když to nějak podvede a udělal by to tak každý, tak by s takovou jejich dopravní společnost neměla příjmy a mohla by zkrachovat a pak by milej zlatej musel denně šlapat desítky kilometrů pěšky do práce, z práce atd. Zdejší MTR je pro ně prostě životní potřeba, bez které se tady asi žít nedá a evidentně si jí podle toho všichni váží. Neexistuje, aby jste našli někde uvnitř jediný pohozený papírek, vajgl, lahev od pití nebo já nevím co. Při takovém počtu lidí, kteří se tady během jedné minuty proženou, je to prostě neuvěřitelné. A to nemluvím o tom, že ten systém je naprosto dokonalý a po pár hodinách pobytu už jsme se po celém HK pohybovali, jako by jsme tady žili celý život. Je to fakt pro lidi. Nemám slov, prostě nádhera. Po pár hodinách na ulících z nás naprosto opadla jakákoliv obava o věci v zadní kapse, o foťák v batohu, peníze v kapse, pas apod. Myslím, že něco takového tady prostě nehrozí. Aspoň prozatím to na nás oba takhle pořád působí. Bloudili jsme nocí po různých temných uličkách, v přístavech atd. a nenarazili jsme na nikoho, kdo by se na nás jen škaredě podíval. Spíš na opak. Po jednom dni jsme měli 2 lidi, na které jsme měli kontakt. Na jednoho klučinu, který nám poradil super vychytávky, mám dokonce i mail, páč jsme se s ním fotili u jeho velice zvláštně vytuněné mašiny a tak nam dál mail, ať mu pošleme fotky a ozveme se, kdyby jsme měli zase někdy v plánu zajet do Hong Kongu :)))

Den 1. [10.11. 2004] – Praha Ruzyně – Londýn Heathrow

12.11.2004, 21:07:00

Den 1. [10.11. 2004] – Praha Ruzyně – Londýn Heathrow

Před odletem jsem měl ještě dost vyřizování a tak mi spousta věcí zůstalo uplně na poslední chvíli .. Už slyším Davida, jak mi na to řekne : „Vidíš to ty vole, já jsem Ti to říkal, ať si to zařídíš všechno předem a poslední týden už jen tak paříš s kámošema – pohodička, klídeček … „ A jistě bude mít i pravdu … jenže já jsem byl tak nějak přesvědčený o tom, že už mám všechno zařízeno … 🙂

Večer jsem sbalil ještě nějaké věci a netrpělivě čekal na ráno dalšího dne, kdy jsem měl startovat. S Radimem, kterému bych tímto chtěl ještě jednou poděkovat, jsem byl domluvený na 5.00 hod. na benzince BORS. Přichvátal jsem v 5 a on už tam chudák mrznul…To se mi taky nestalo už několik let, abych se s někým domluvil a on tak už čekal dřív než já 🙂

Cesta do Prahy probíhala vcelku v pohodě …. brali jsme to přes Brno, páč jsme tam nabírali ještě Radovana, který přijel vcelku v rozumném čase a tak jsme mohli vyrazit vstříc dalším dobrodružstvím. Na dálnici kolem Vysočiny už bylo vcelku i dost sněhu a nechutně hnusná kosa … 5 – 10 cm sněhu mě doslova šokovalo, ale na druhou stranu jsem mohl občas alespoň pronést rýpavou větičku : „ Ještě, že pozítří už je to léto nebo bych se z toho asi zbláznil … „ , kterou všichni pokaždé s humorem a nadšením přivítali … jednu dobu se mi dokonce snad zdálo, že mě asi někdo brzy uškrtí, či jinak připraví o život :)))

Na letiště jsme přijeli vcelku hodně brzy – mám pocit, že něco kolem 9. hodiny. Za pár minut ale na tabuli, kde nabíhají čísla odbavovacích přepážek atd. naskočil náš let a tak jsme neváhali a zmákli to, dokud tam nikdo nestál. Super. Pak jsme si skákli do báru dát trošku oraz … Já si dal 0,3 L Plzeň za akční cenu 65 Kč a Radek 2 dcl Coca – Coly (píšu zámerně celým názvem, páč zkratky podporují napodobeniny… hehe) za krásných 60 Kč … fantazie :)) Aspoň jsme už byli připravení na ceny v Londýně a dál … ikdyž v Londýně to nakonec bylo ještě levnější jak v tom podělaném baru na Ruzyni, ale o tom potom … Udělali jsme ještě nějakou tu fotku, skákli si naposled na WC, které je pevně přichyceno k povrchu zemskému a vydali se do letadla …

Pro let s British Airways číslo BA 855 ( 11.50 – 13.05 ) strojem Boeing 757-200 z Ruzyně na letiště Londýn Heathrow jsme byli odbaveni (check-in) u přepážky č. 62 a vydali se do letadla … Let měl mírné zpoždění, takže startujeme až ve 12.15 hod. V letadle jsme dostali bagetku „ham and cheese“, ovocný salát, minerálku, muffin, čokoládu Toblerone a na pití, co hrdlo ráčilo … konkrétně mé hrdlo ráčilo pivo a tak jsem nafasoval Stella Artois a Radek si dal „orange juice“ :))

LONDÝN – letiště Heathrow

Londýn je už z letadla neuvěřitelně krásný … nechápu, jak to ti pitomci dokázali všechno takhle postavit … všechno přesně podle pravítka, seřazené do krásných, rovných ulic, všude pravý úhel, nádherné červené střechy a pálené cihly, zahrady, golfová hřiště, obrovská sídla firem Pepsi Cola, Magnat, Canadian Airlines apod. Z letadla vypadá Londým moc krásně a ze spodu to musí být ještě o to krásnější, podle mě … už jsem se rozhodl, že až se vrátím (jestli se zadaří … teda spíš nezadaří…) tak se tam určítě musím vydat aspoň na týden. Přistání pilot moc nezvládl a ve srovnání s mým minulým letem do Tunisu to vzal docela pěkně zhurta a tancoval po celé přistávací ploše jako amatér. Když jsem se díval, jak manipuluje s těma klapkama a jak lítáme myškama z jedné strany ranwaye na druhou, tak už jsem uvažoval, jestli si nemám nachystat záchranou vestu a kyslíkový přístroj :)) Asi nějaký pilot na brigádě či co .. 🙂

Jinak, až na to přistání, byl let naprosto v pohodě a do Londýna jsme přiletěli na letiště Heathrow ve 12.50 tamního času. Takže nakonec jsme dorazili ještě o 15 minut dřív … Pilot byl mimo jiné asi nějaký závodník či co … Poladili jsme si hodinky o hodinu zpátky a prošli se do hlavní haly letiště (docela opravdu pořááádnýýý kousek cesty). Už cestou jsme se nestačili divit … na letišti všude koberce, nádherné obrazy a velkoformátové fotky, které měly sloužit jako reklama společnosti, která tyhle velké formáty tiskne. Ale fakt nádherné fotky z celého světa – hlavně příroda, hory, lesy, kytky atd. Hned po příletu jsme byli krapátko nervózní, páč jsme si nebyli uplně jistí, jestli si máme vzít naše bagáže a vzít si je s sebou do dalšího letadla … logickou úvahou jsme pak ale došli k závěru, že když jsme v Praze nakládali zavazadla s tím,že letím až do Hong Kongu, tak by asi museli být uplně dementní, kdyby nám je vyložili v Lodnýdě … takže zátěž nám odpadla a po Londýnském letišti jsme se mohli pohybovat bez přítěže – fantastické plus ! Cestou jsem měl možnost zažít hned několik echt anglických 🙂 konverzací … měli jsme 5 hodin čas a tak jsem se šel jen tak kouknout na tabuli, abych se mrknul kam co letí, kdy to letí, jakou má ta dopravní společnost zkratku atd. Prostě jsem si monitoroval terén … než by jste řekli krleš, tak u mě byla nějaká usměvavá paní ve žluté, reflexní vestičce a spustila … no mazec … :)) Takže když mě to zopakovala asi tak po 5. tak jsem konečně pochopil, co po mě chce a co říká … 🙂 Viděla, že do toho hledím jako péro a tak přišla na pomoc – v Lodnýně mají po celém letišti takové řekněme „pilné včeličky“ , které jsou velmi inteligentní a dokážou na člověku rozpoznat, že má nějaký problém a okamžitě stojí u vás a snaží se vám pomoci, vysvětlit odkud kam apod. O pár desítek minut dál jsme měli možnost se setkat s další, která nás správně navedla k odbavovacímu pultu, aniž by jsme jej ještě vůbec hledali :))) Usadili jsme se poblíž obchodu s elektronikou a tak mi to nedalo a vyrazil jsem omrknout, čím taková english prodejna disponuje … No … ehm … věci, které mi ještě i dnes chodí na letácích, že budou počátkem příštího roku konečně na trhu už jsou tady slevněné a ve výprodeji … co vám budu povídat … :))) Ale co se cen týče, tak je to tak srovnatelné jako u nás. Něco levnější, něco nepatrně dražší, ale žádný extrém … Navíc to byla prodejna na letišti, takže asi vyšší ceny, ale šlo o DUTY FREE prodej, tak nevím – nedokážu posoudit, páč do města jsme se nedostali, škoda :((

Až jsme se rozkoukali, tak jsme se vydali do té prodejny s elektronikou znovu – tentokrát už jsem byl ale odhodlaný, že poprosím prodavače, aby mi prozradil, kde a jakým způsobem se můžu připojit k netu, abych vám mohl napsat první dojmy z letu, že žiju atd. :)) Překvapivě konverzace probíhala vcelku v pohodě a prodavač mi uplně napoprvé vše rozuměl a já jemu, jakžtakž taky … teda až na pár drobností a vychytávek, které jsem nikdy v životě neslyšel a tak jsem je nedokázal rozkódovat :)) Jak naschvál se mi ale notebook z toho cestování a cizího prostředí totálně pomátl a když mi prodavač konečně svolil, ať ten notebook vybalím, že se u nich dá připojit na WiFi a že mi ukáže jak, tak noťas se prostě hryznul a hotovo … asi si dokážete představit tu situaci .. prodavač vedle mě nervózně přešlapuje a já melu pořád dokola … „hmmm, I don’t understandt, what’s happend … why my laptom, doesn’t working ?!?! Oh my god … excuse me, propably problem with hardware WiFi adapter ..“ a ble ble ble :)) Leda hovno, žádný WiFi adaptér … ale antivirový systém NOD 32 poprvé za dobu, co ho používám vypověděl službu … chtěl se totiž updatovat z internetu, ale jelikož se mu pořád dokola nedostávalo connectivity, tak se prostě hryznul a hotovo … nešel mi spustit ani explorer … :))) MAZEC ! Takže jsme zase poníženě odkráčeli, omluvili se a usedli v hlavní hale … Tam jsem notebook znova zapl, vše naběhlo jak mělo, našlo mi to bezdrátovou síť, připojil jsem se k ní, naběhla stránka hot spotu, kde byl popis, jak na to, aby se člověk připojil, tak jsem ro přelouskal, zkusil zadat číslo mé platební karty (kterou jsem si mimochodem vyřídil jen pár dní před odletem – pro jistotu, páč má banka má na e-platby speciální kartu s omezeným limitem kvůli krádeži karty a internetovým podvodům) a kupodivu jsem dostal přístup na 1 HODINU INTERNETU ZA 5 ANGLICKÝCH LIBER. To jde ne ? :))) Rozeslal jsem milion mailů, poslal fotky, pár stovek SMS z programu SMS DreamCom, mrknul co kde nového a prohodil pár slov na ICQ, než mi vypršel kredit a hodilo mě to do offlinu.Co jsem ale potřeboval, to jsem vyřídil. Pak nějaké nákupy po obchodech hurá do letadla směr HONG KONG. To už byl ale panečku jiný cvrkot …

Londýn – prší … náš účes ale pořád drží … :))

10.11.2004, 16:35:00

Londýn … prší … náš účes ale pořád drží … :))

Tak jsem po cca. 2 hodinovém letu přistáli v Londýně … mám za sebou prvních pár konverzací – mazec, ale nakonec jsme domluvili vše, co potřebujem … :))

Teď se mi po dlouhém a namáhavém boji podařilo od prodavače v nějakém počítačovém obchodě na letišti zjistit, jak tady funguje WiFi atd. Samozřejmě jako naschvál mi přestal šlapat notebook a uplně se nějak hryznul a začal stávkovat …

 

Zdejší prostředí mu evidentně nesvědčí …

 

Díky kreditce, kterou jsem si prozíravě vyřídil v GE Capital v BV, abych mohl platit online transakce, se mi podařilo zakoupit přístup k netu na dobu 1 hod. za 5 LIBER … No je to ranec, ale co se dá dělat …

 

Sedíme v odbavovací hale a je tady vcelku fakt šrumec … pro člověka žijícího celý život v malebném městečku jako je Břeclav je to nářez :)) Praha je malilinkaté letišťátko ve srovnání s tímhle … a to nás ještě čeká Hong Kong … :))

 

Jdu mrknou na maily a vyřídit poštu … mějte se a držte nám palce.

 

Já i Radovan jsme oba naprosto OK a v pohodičce zatím vše zvládáme … Ahooooj