Archiv štítku: Huaráz

Huaráz – Lima

Lukas dorazil kolem 5. dal jeste v rychlosti sprchu a ja zasel vratit klic od pokoje. Vse naprosto v pohode… Posedeli jsme na recepci, ja poslal par fotek na web a na FB, Lukas se vzteknul nad jejich spanelskou klavesni navic se smazanyma pismenama na klavesach a vyrazili jsme do mesta…

Jednak Lukas mel po vyletu hrozny hlad a chtel vymenit nejake penize… Rikal ze pozdeji ho to taky prepadlo a rozbolela ho hlava, spatne se mu dychalo a srdce pumpovalo jako o zavod… Stavili jsme se u nejakych cinanu… Podnik nic moc ale jidla byla hromada a bylo vynikajici….K tomu jedno grande pivko a to vse za 11 SOL, no nekup to !

Stavili jsme se trosku mrknout i po nejakych mininakupech suvenyru a objevili jeden prima obchod a par pestrobarevnych babicek v takovem podchodu smerem k trznici…Tak jsme jim udelali nejaky kseft 🙂

Uz se mi to ale skoro nikam nevlezlo…

Skocili jsme na hostel, chvilku posedeli, vzali batohy a vyrazili… Po chvilce jsme chytli taxika a nechali se za 3 SOL hodit na terminal Cruz del Sur. Tam asi hodina cekani a pak jsme vyrazili smer Lima… Tentokrat jsme meli mista nahore uplne u celniho skla nad ridicem… Byla to prima vyhlidka, to joo, ale hrozne malo mista na nohy…mistama jsem si rikal ze ted uz mi zarucene upadnou…

Cesta docela ubehla a byli jsme v Lime nejak pred 5. hod… Z tech silenych kopcu mam porad zalehle v usich a neslysim ani prd… Ale ta PanAmericka dalnice je teda mazec, fakt ze jo !! Je to neco na zpusob : ted jeste 5000 km rovne a pak…pak dva dny jeste rovne …. a pak doprava … :-)))

Jsme v Lime a jdem chytit tago smer letiste a huraa do Cusca, ktere je 4300 m.n.m. – no to bude zas dilo… :-)))

Odesláno z iPhone

Huaráz

Konecne jsem se poprve trosku vyspal… Sel jsem spat v 10 a vstaval v pul 9.

Sbalil jsem si veci, dal sprsku a vyrazil do mesta… Pochodil jsem si ty hlavni ulice, stavil se v moc hezkem muzeu, vymenil na ulici dalsich 100 USD za 281 SOL a zasel na skvely obed – nejake kureci po Milansku s hranolkama, ryzi, oblohou a jedno pivko Cusqueňa grande (625ml) k tomu…(celkem 16,50 SOL) Na zaver jsem dostal jeste dezert – nejakou sladkou zelatinu, kterou tady vsude nabizeji i po ulicich atd a tak jsem to prubnul… Cestou jsem se zastavil posedet na namesti kde byly dve starenky se dvema lamama a ze se s nima muzu vyfotit… Tak jsem si konecne pohladil aspon lamu a hned dve najednou 🙂 Panmama me po chvilce zapaseni s mym fotakem vyfotila, kdyz jsem ji ukazal jak na to, a tak mam aspon hezkou vzpominku. Dal jsem jim 2 SOL a pro jistotu si teda cvaknul i je dve… 🙂

Zasel jsem taky do internetove kavarny…no to bylo dilo… 🙂 Ale tak i tak je to vymozenost… Za pul hodky jsem platil 0,50 SOL…

Jeste nakup mineralky a Inca Coly a hura na hostel, kde cekam na Lukase… Vcera jsem si zaplatil 35 SOL za dvouluzkovy pokoj kde budu sam a domluvil, ze tady pockam do 4 na Lukase, tak snad to bude OK…

Ale oni jsou v pohode a nikdo tady nic moc neresi… Lukas uz psal tak pred hodkou ze je za dve hodky tady, takze pohoda… Jdu se chvilku jeste asi natahnout… 🙂

Odesláno z iPhone

Trek v NP Huascarán

Tak dneska jsem si sahnul fakt asi az uplne na dno…Mel zacinat text minuleho prispevku obohaceneho dvema fotkama, ktere patrne zpusobily, ze na ten dalsi text uz nedoslo….
Od nedele mam strevni potize a Endiaron nezabiral, tak jsem vcera nasadil nejake ty prasky, tusim Ercefuryl, co mi predepsala pani doktorka v ockovacim centru a tak se to trosku zklidnilo ale jsem nejaky zeslably… Asi je toho moc najednou…odjizdel jsem s anginou a porad me jeste poboliva v krku a mam brutalne ucpany nos a jak porad dycham pusou, tak mam brutalne sucho v krku a od priletu porad jeste zalehle v usich… Odlitali jsme ze zimy, tady je docela vedro a ta nadmorska vyska mi taky asi dela dost problemy… Jenom hostel El Dorado v Huarazu, kde jsme ubytovani je v necelych 3050 m.n.m. Tezko se dycha a boli me hlava jako strep… Navic jsme toho za tu dobu tady moc nesnedli a taky ani nevypili – velka chyba ale nejak nemame pocit hladu ani zizne…A kdyz jo, neni se zrovna kde napit nebo najist…


Dnes jsme rano v 6 vstavali ale sli spat docela pozde, protoze jsem s pomoci Lukase sepisoval ten vcerejsek a tak jsme byli rano pekne K.O.
Pruvodce prisel v 6:10 a omluvil se, ze jde pozde… Peruanec…hledel jsem jako blazen protoze oni maji porad na vsechno cas a pul hodina nebo hodina tady neznamena…
Vcera, kdyz jsme to domlouvali, tak nam rekl, ze veskere vybaveni bere s sebou a ze si mame vzit jen nahradni obleceni kdyby prselo a netahat zadne zbytecnosti…Ptal se jestli mame spacaky a tak jsem mu vysvetloval ze ano, ale spis jen takove letni do max. tak 5 stupnu… Rekl ze radsi vezme svoje… OK, proc ne…
Rano prisel a hned se divam, ze nema spacaky…ptam se ho a byl uplne vyjeveny ze nemame ty svoje 🙂 Vzali jsme taxika – tady dela taxika kazdy, kdo ma auto, a auto ma kazdy… :-)) Za par SOL (necelych 7Kc) se da dostat kamkoliv a kdykoliv a kdekoliv…
Vyrazili jsme taxikem pro spacaky a pak na misto, odkud vyjizdeji collectivos… Obvykle nejaka prastara Toyota HiAce apod. Celkove tady ze 100% aut jezdi tak 99 % Toyot… To uz vim z Afriky, co tyhle auta vydrzi… A je to fakt… Takovou cestou, jeka tyhle auta jezdi uz leta, by podle me zadne dalsi auto nemohlo vydrzet… No mozna ze snad jeste nejaky ten podobny Nissan a Mitsubishi ale Toyoty jasne vedou…Napadlo me zeptat se jak to budou s vodou…A on : coze, vy nemate desinfekcni tablety na vodu?! No jasne, ze mam, ale rekl mi jasne ze nemame nic resit, ach jo…
Jestli nekdo nadava na zivot, praci, silnice nebo dopravu v CR, tak bych mu doporucoval, aby se zajel podivat do Peru, v jakych podminkach tady ti chudaci ziji, pracuji, po jakych silnicich denne jezdi a to nemluvim o tom, ze do vedlejsi vesnice je to horama skoro 4 hodiny po kamenite a prasne ceste, kde se neda v aute absolutne dychat ani sedet a za cestu se clovek 80x praskne do hlavy…
Navic ty collectiva jsou delane tady pro ty sprcky indianske a Evropan nema sanci aby si sednul a dal nohy pred sebe… Takze jednu pred sebe a druhou trosku do ulicky… Ale jen trosku protoze v ulicce je miliarda zavazadel, pytlu apod… No opravdove utrpeni !!!
Vyjeli jsme cca v pul 7. rano a dorazili jsme do Huascaranu az nejak po 11. a totalne rozbyti na maderu… Mam regulerne morskou nemoc…
Vysadili nas nekde na ceste a my vyrazili… Nevim jak vysoko to bylo ale docela dost… Rekl bych tak lehce pres 4000 m. Vyslapli jsme to tak do 4500 – 5000 m s tim ze jsme sli nahoru, dolu, pak zase nahoru atd. Kolik to bylo presne, to mi rekne az GPS logger…teda snad…Chodili jsme kolem nejvyssi hory Peru – Huascaran a prekrasnych jezer… Uz cestou tam mi ale nebylo dobre..jizda collectivem je nezapomenutelny zazitek sam o sobe…do tech hor je to ale jeste uplne jina liga…Prijeli jsme rozbiti uplne vsichni… I nas pruvodce rikal ze ho vic nici ta jizda collectivem nez pak ta samotna tura, coz nas oba dost prekvapilo… Mysleli jsme si, ze mistni jsou na to zvykli…na to se ale asi neda zvyknout – jen se s tim zrejme da naucit zit, protoze nemaji na vyber.
Uz vlastne pri vystoupeni z „busu“ mi bylo dost mizerne ale rikal jsem, ze to dam… Hrozne spatne se mi dychalo a diky tomu ze mam porad ucpany nos, tak jsem musel dychat jen pusou coz neni zrovna vyhra ani normalne, natoz 4,5 km nad morem… Nechtel jsem delat herecku a brzdit kluky, protoze Lukas si to evidentne uzival.. Ja moc ne protoze jsem fakt nemohl popadnout dech, hercna mi busila jako bych mel mit za minutu infarkt a hlava me rozbolela jako strep…
Do toho nam zacalo prset a misty dest se snehem… Jsem znamy tim, ze hlasam pravidlo ze co zmokne, to musi i uschnout a i dnes se mi to potvrdilo, protoze jsem u sebe nic proti desti nemel a docela to slo. Ale uznavam, ze dnes by se nejaka ta plastenka, ponco nebo tak neco siklo, hlavne kvuli batohu, ktery bude mokry asi az tak do brezna…
I pres to vsechno jsem se pokusil jit dal, pruvodce nabral vodu z vodopadu a udelal nam mate de coca (caj z koky,ktery tyhle problemy spolehlive resi) ale ani ten mi nezabral…spis mi po nem bylo jeste hur az na zvraceni… Snazil jsem se si vychutnat scenerie vsude kolem a byla to opravdova nadhera !! I tak jsem se ale nakonec rozhodnul, a ted uz vim ze spravne, ikdyz me to moc mrzi, ze to zabalim a vzdam to… Melo by to byt poteseni a ne utrpeni a jit dal tim padem pro me nemelo smysl… Pred vystupem nad nadherny vodopad, kde jsme meli mit tabor, jsem to vzdal, protoze bych to vazne nedal… Prejit Palavu z Hornich Vestonic pres cele pohori az do Mikulova je sice krasne a urcite taky narocne, ale ve srovnani s timhle uplna brnkacka, protoze tam se clovek pohybuje porad v rozmezi 200 – 500 m.n.m. a at se mi to libi nebo ne, to je uplne o necem jinem…
Nakonec jsem se teda rozhodnul to vzdat, coz nebylo jednoduche, protoze jsem se na to jednak moc tesil ale hlavne jsem ten sestup z tech necelych 5000m sel sam s tim, ze jsem vubec netusil kde jsem, kam uprostred tak obrovske narodniho parku jit – nikde ani zivacka nebo cedule ci turisticka znacka – a vedel jsem ze jsme jeli z Huarazu cca 4 hod collectivem.. Tak jsem si od Romanita – nas pruvodce, ktereho jsem tak pojmenoval protoze jako z oka vypadl Romanitovi z NZka – nechal napsat jmeno te vesnice a vyrazil s tim, ze bylo 3/4 na 2, cesta dolu podle nej byla na 1,20hod. a posledni collectivo jezdi v 15:30… Pak bych zustal uprostred hor a musel doufat ze neco pojede ale tudy teda silne pochybuju a nebo nekde zustat do rana..nemel jsem s sebou ale zadne vybaveni…
A tak jsem se vydal dolu…po hodine docela rychle chuze z kopce jsem zjistil, ze jsem sesel 150 vyskovych metru, ufff…dost prselo a na ceste bylo i par brodu rickama ale dalo se vetsinou preskakat po sutrech… Tak nejak jsem ale celou dobu doufal, ze jdu spravne – dolu… Potkal jsem spousty kravek i s mladyma, ktere me se zaujatim sledovaly a jen se zkusenosti z NZka modlil aby tam nebyl taky nejaky mlady aktivni bycek, co se bude chtit pred holkama vytahnout… Nastesti nebyl… 🙂
Na konci treku jsme dosel do mista, ktere ukazovalo ceduli na New Pisco a nebo jeste nekam, co jsem v zivote neslysel…Tezke rozhodovani… jit v tomhle stavu a pocasi spatnym smerem by me zabilo… O to horsi ze cesta ktera se mi zdala logictejsi vedla opet zase do kopce… Ale risknul jsem to a vyslo to, protoze jsem se vyskrabal na silnici, kde jsem zshlidnul asi o 4 urovne vys sjizdet smerem dolu posledni collectivo…dostat se tam o 3 minuty pozdeji…no ani nad tim nechci premyslet…klaplo to !! Vybehnul ze zatacky jeste nejaky borec a maval jak na prvniho maja…Ja nasedl do collectiva a vyrazil…ujizdel za nama a zastavil nas ze jestli jsem cestou nepotkal nejakeho Japonce…Ja ho v tom taxiku zahlidnul kdyz jsme jeli tam a platili vstupne do parku ale tam jsem na nej bohuzel nenarazil…no,snad to dobre dopadlo…neni tam signal a ani zadni lidi kolem a tak se muze clovek asi lehce ztratit a byt uplne ztraceny… Ja si zapnul bobove GPSko ktere sice nedokazalo navest do mesta ani nijak jinak ale to mesto to v seznamu naslo a tak jsem mel jednak aspon priblizny smer a pojem kterym smerem zhruba jdu a jestli se mi ta vzdalenost zkracuje nebo prodluzuje… Abych byl uprimny, nic moc pocit teda…
Ale dorazil jsem vcas, collectivo me nabralo a tak to vse klaplo…Akorat jsem byl opet uplne v zadu zasprajcovany v ulicce mezi sedadlama, kde je navic hodne nizky strop…ufff to byla jizda !!! Ale vedle me sedela nebo se spis lisovala takova ta typicka Peruanska pestrobarevna tetina v sukni s poncem a kloboukem na hlave… Vedle me jeji syn a pred ni dalsi pestrobarevna tetina a vepredu dalsi… Taky tam byly dve pubertacky, ktere mely desnou srandu z toho, ze jsem ujel tomu taxiku a nasednul do collectiva, ze jsem hrozne grande a nikam se tam nevlezu atd… 🙂 No my z nich mame pozdvizeni uplne stejne jako oni z nas :-))) Ale aspon byla sranda, ikdyz me teda do smichu moc nebylo… Jenom me mrzelo, ze neumim spanelsky, abych si s nema mohl pokecat a rict jim, ze jsou uzasni. A fakt jsou ! Porad se smejou, ochotne poradi a pomuzou ale skoda, ze jim clovek nerozumi – pokud bych sem jel znova, tak bych chtel umet do te doby perfektne spanelsky, protoze to pak musi byt teprve mazec !!!
V Yungay jsem se pokusil asi 4x narvat do prijizdejiciho collectiva ale mistni to maji zmaknute…ja se musel prvne pro jistotu zeptat jestli to vubec jede do Huarazu a az jsem se dozvedel ze jo, uz to bylo plne – oni jsou fakt rychlejsi jak blechy… Nakonec se ale podarilo… Z NP Huascaran jsem vyrazil v pul 4 a na hostel dorazil v pul 7…dolu to jelo asi rychlejc :-))
Na recepci byl zase ten jouda co nepromluvi ani spanelsky, natoz jinak..a ja jouda c. 2 jsem se mu jal moji nulovou spanelstinou vysvetlit, ze ten batoh co mame u nej schovany si vezmu a ze chci jeste pokoj na jednu noc ale ze mame slevu na doporuceni atd… Uff nakonec se mi podarilo ho presvedcit, at zavola sefa a s tim uz jsem to domluvil protoze anglicky trosku mluvi i rozumi… Dokonce se mi podarilo ukecat ten stejny pokoj pro dva, kde jsme spali vcera.. Normalne stoji 80 SOL, nam ho dal za 25 na hlavu a dnes teda ze tu budu sam a blokovat pokoj pro dva, tak to mam za 35…coz je neco tak kolem 220 Kc tak to neni zadna tragedie…
No nic, jdu dat sprchu a spat a budu doufat, ze rano bude lip…
Zrovna jsem daval drobne do penezenky a zjistil, ze tam mam ten sacek s tou dezinfekci na vodu, takze kluci budou bud bez vody – Luke mel necele 2L a Romanito tak necely litr, sakra !!! – a nebo budou muset prevarovat, pokud ma Romanito dostatek benzinu ve varici a nebo budou muset pit rovnou z pramene…

Odesláno z iPhone

Huaráz a národní park Huascarán

Tak jsme se uspesne busem presunuli do Huarazu. Pri prijezdu na „terminal“ jsme vzali batohy a jeden ochotny pan z Cruz del Sur nam nabidnul odvozl na hostel. Tak jsme se rikali, ze to bude asi v cene… Rekli jsme mu hostel El Dorado a vyrazili…prijeli nekam kde nas nechal vylozit batohy a nakonec z toho vylezlo ze nam chtel rovnou vnutit nejaky trek na 3 dny za 400 SOL ( 2800 CZK) a odvezl nas uplne nekam jinam… Nacez ho Luke okamzite usadil, ze nejsme zadni gringo (americanos), na stole nechal lahev slivky a odjeli jsme dal na hostel… Opet nas vzal jinam. Nekam do sve dalsi home office travel agency, kde me v domneni, ze ma dalsi dva kunsofty a vidinou rychleho zisku, nechal pri dohadovani ceny treku zneuzit jeho banos (toaletu)… :-))

To ale jeste netusil, ze nenarazil na zadne blbce, kteri se nechaji opit rohlikem… Nakonec jsme se sbalili a natvrdo odesli s tim, ze do pul hod. prijdem. Na hostelu jsme si zjistili cenu denniho vyletu, ktera byla 30 SOL a ne 40, jak nam nabizel.

Rovnou na hostelu jsme si dohodli schuzku s mistnimi horskymi pruvodci, se kteryma jsme po dlouhem, narocnem a tvrdem boji vyhadali cenu z puvodnich 110 USD na hlavu na 80 USD vcetne pruvodce, stravy a veskereho vybaveni.

Pote jsme vyrazili na cestu smer NP Huascaran, konkretne do chramu, ktery byl obyvan civilizaci, ktera tady byla jeste driv nez Inkove. Rekl bych jeho jmeno, kdybych si ho pamatoval… 🙂

Cesta byla prisernejsi nez priserna…neskutecne muldy a prasna cesta jako stara cesta na Hrusak… Jeli jsme tam cca 4 hod. Pocasi nam neuveritelne pralo ! Teplota kolem 4000 m.n.m. byla pres 20 stupnu…Navic byla vyborna viditelnost a pohled na cele pohori byl uzasny !

Moc hezky jsme si to s Lukasem naplanovali, jak se musime chranit pred vyskovou nemoci a aklimatizovat pri priletu do Cusca, kam poletime z Limy, ktera je vlastne na urovni hladiny oceanu… Tak nejak nam ale uniklo, ze Huaraz uz je sam o sobe ve velmi podobne nadmorske vysce jako samotne Cusco a to jsme se po 8 hod. ceste busem, kde jsme toho moc ani nenaspali, vydali z Huarazu rovnou do vrcholku okolnich horskych prusmyku sahajicich az do vysky cca 4500 m. Meli jsme totiz v planu pozvolnou aklimatizaci, a tak jsme si vyrazili jen tak na vylet… Ktery nam btw doporucilo hned nekolik mistnich s tim, ze dnes nemame blbnout a jen se v klidu alkimatizovat… Kreteni !!!! Uz tak po pul hodine jizdy mi zalehlo v usich a po dalsi pul hodine na me zacli padat mrakoty… Byl jsem uplne vyrizeny, motala se mi hlava a po 2 krocich jsem nebyl schopny popadnout dech…Ani Lukas se necitil nejlip… Nastesti prisla zastavka v miste, kde jsme si dali caj z listu koky s medem (mate de coca), ktery nam mistni doporucovali uz i pred tim jako vyborny lek na tyto priznaky… Chutove se jednalo o nejlepsi caj, jaky jsme oba byli. Cela vyprava si nakoupila listy koky pro dalsi vystup do vyssich poloh a vyrazili jsme… Caj mel nastesti velmi rychly ucinek a tak se nam po pomerne kratke dobe udelalo znatelne lip…

Vzhledem k tomu, ze dnesni den byl uzasny, ale opravdu narocny a brzy vstavame na 2 denni trek, tak pokracovani doplnim priste…

Odesláno z iPhone