Mount Cook National Park from the helicopter

Nikon D7100 nebo Pentax K-30 ?

Je tomu už více než 8 let, kdy jsem si cestou na Nový Zéland udělal stop-over v Hong Kongu, abych si tam koupil nový foťák a přešel tak z kinofilmové zrcadlovky Canon (model už si nepamatuju) a kompaktu Canon na svoji první digitální zrcadlovku Nikon D70.

Původně jsem se poohlížel po Canonu, abych řekl pravdu, ale bohužel jejich tehdejší model byl zrovna horká novinka a tak stála i v Hong Kongu poměrně dost peněz. Zkoušel jsem si ji, ale nijak zvlášť mi nesedla do ruky – byla na mně hrozně malá. V zoufalství jsem tenkrát volal a psal Bobovi abych se s ním poradil. On už tou dobou buď měl, a nebo hodně zvažoval, koupi Nikonu D70, který v té době v Hong Kongu vyšel už na poměrně zajímavější peníze, protože nebyl tak horká novinka jako ten Canon.

Slovo dalo slovo a já koupil svoji první digitální zrcadlovku Nikon D70.

Procestoval jsem s ní takřka celou zemi Pána prstenů – Nový Zéland a navštívil opravdu všechny možné i nemožné místa od Aucklandu počínaje přes Northland, maják Cape Reinga s výhledem na Tasmánské moře – mimochodem v předvečer toho šíleného Tsunami, které smetlo Thajsko a málem i nás, ale taky Farewell Spit, což je de-facto poušt lemovaná z obou stran mořem, sopečnou oblast Rotorua, vodopády Huka Falls, ale i místa kolem ledovců a nebo na vrcholu jednoho z nich – Mount Cooku, kam jsem se podíval vrtulníkem, až přes celý Jižní ostrov po Milford Sound, kde poměrně často pršelo a byla obecně celkem velká vlhkost.

Milford Sound, FiordlandFarewell SpitMount Cook National Park from the helicopter

 

 

 

Další cestování se mnou můj Nikon D70 prožil při cestě napříč Jižní Amerikou, kde si se mnou nejspíš hodně užil při focení ve vysokých nadmořských výškách a děšti se sněhem při treku v NP Huascarán, ale i celodenním chození po Machu Pichu a výstupu na Huayna  Pichu, putování NP Paracas, cestou na Ballestas Islands, v suchých a prašných pláních Altiplana, solných jezer i sopečných oblastí v Bolívii až po pláže v překrásném městečku La Serena v Chile.

V Jižní Americe už mi vlivem velké vlhkosti foťák občas vypovídal službu. Na Machu Picchu mi dokonce přestala fungovat spoušť a rollery na nastavování času a clony, což je vcelku dost problém. Další průser byl, že mi úplně vypověděl službu displej a tak jsem nevěděl co fotím a navíc mi zůstalo nastavené ISO 800, což je bohužel u D70 naprosto kritická hodnota, ale musel jsem fotit tak, jak to bylo a nějak se tomu přizpůsobit. Jednu dobu jsem měl vážné obavy, že jsem přišel o všechny fotky – to by vážně moc zamrzelo. Naštěstí to dobře dopadlo a fotky na kartě zůstaly a ten bílý displej nebyl vadou karty, ale opravdu displeje. A tak jsem fotil naslepo a mnohdy bez nějakých možností nastavení apod.

Cesta po Dubaji a Abú Dhabí mě jen utvrdila v tom, že už opravdu nutně potřebuji nový foťák a že jestli se mám někam zase vydat na cestu, bez nového foťáku to ani nemá smysl.

Inu, jak z celého toho popisu vyplývá, potřebuji už nutně nový foťák a tak jsem před nějakým časem začal přemýšlet, co bych si pořídil.

Jednu dobu se mi honilo hlavou několik voleb, které postupem času převálcovaly novější modely. Původně to byl Nikon D90 a Nikon D300s. Pak ale přišel Nikon D7000, který se jevil jako jasná volba, ale když jsem se bavil s pár lidma, kteří si ho koupili a pořád řešili nějaké problémy se špatným ostřením atd., docela mě to vylekalo. Po přečtení pár recenzí jsem opravdu řekl, že si ještě počkám. Mezi tím se začaly rozšiřovat full-framy, ale to pro mě zatím na mé krajinky nemá až tak velký smysl a taky jsem dost omezený rozpočtem, co si budeme namlouvat – focením se neživím a tak si bohužel nemůžu dovolit investovat do techniky statisíce.

Nedávno se objevil Nikon D7100 coby nástupce D7000 ale o hodně vyladěnější a zbavený všech nešvarů, kterýma trpěla D7000. To je opravdu obrovské lákadlo a zatím můj favorit.

Pak ale přišel Bob s tím, že uvažuje o Pentaxu – a to se nemělo stát, protože mě jednu dobu vrtal hlavou hrozně moc taky ! A nahlodal mě hrozně modelem K-30, který je údajně velice odolný vůči prachu a vlhkosti a to nejen tělo, ale i objektiv, u kterého to Pentax hrdě hlásá do světa a v reklamách ten foťák zasypávají prachem a sprchují vodou ve sprše apod. To je pro mě a mé použití opravdu obrovské lákadlo !

Když srovnám cenu Pentax K-30 v setu s objektivem 18 – 135, který je plně utěsněný proti Nikon D7100 s 18 – 105, kde je poctivě utěsněné tělo, ale jak je to s objektivem zatím netuším, tak s Nikonem jsem o 10 000 Kč výš. Bob už si toho Pentaxe koupil a je to vskutku mazel a nabitý funkcemi, včetně HDR a stabilizace čipu, takže jakýkoliv objektiv k tomu tělu namontujete, bude stabilizovaný – mazec ! Průser ale je, že mi vůbec, ale opravdu vůbec, nesednul do ruky – na mě je hrozně malý – mezi gripem a objektivem je tak málo místa, že se mi tam skoro nevlezou prsty a abych zmáčknul spoušť, musím ukazováček lámat tak, že už při prvních pár testovacích fotkách v kavárně Coffee Point mě bolel prst tak, že si nedokážu představit, jak bych to řešil, kdybych s tím měl fotit celý den.

Tak, a teď babo raď ! A vážně, každá rada dobrá …

1 komentář u „Nikon D7100 nebo Pentax K-30 ?“

  1. Vybíral bych mezi Canonem a Nikonem – kvůli rozšířenosti, dostupnosti, výběru objektivů a příslušenství (i staršího)

Napsat komentář