Archiv autora: spravce

TIP: Jak v Gmailu zobrazit nepřečtené zprávy v inboxu

Už delší dobu mě při používání webového rozhraní Gmailu vadí, že tam není možnost zobrazit pouze nepřečtené zprávy. Jednu dobu jsem měl příkaz, který to uměl, ale už několikrát se změnil a ten nový si nepamatuju a tak jsem se rozhodl, že by bylo dobré si to hodit na blog, kam si pro to můžu v příhodnou chvíli v případě potřeby “sáhnout”. Pokračování textu TIP: Jak v Gmailu zobrazit nepřečtené zprávy v inboxu

Soutěž o Apple iPod na webu ŽivotNaCestách.cz

Tak a je to tady! Ani jsem se nenadál a za pár dní už to bude rok, co jsem spouštěl web Život na cestách, respektive kdy na tomto webu vyšel první článek. Web jako takový už samozřejmě běžel docela dlouhou dobu před tím, ale na neveřejné adrese, na které probíhaly jeho veškeré přípravy. Pokračování textu Soutěž o Apple iPod na webu ŽivotNaCestách.cz

Cestovatelské diskuzní fórum na adrese Forum.ZivotNaCestach.cz

Už delší dobu jsem přemýšlel, že by bylo dobré, aby na webu www.ZivotNaCestach.cz byla nějaká možnost, kde by spolu lidé mohli diskutovat a bavit se o různých zemích, svých cestách, plánech, pátrat po spolucestujících apod. a tak jsem se rozhodl, že na webu zprovozním diskuzní fórum.

Co si budeme namlouvat, jediné dostupné diskuzní fórum je na webu Hedvábná Stezka a tam, ruku na srdce, to teda není žádný zázrak a v tom množství příspěvků, které tam dnes je, se už při tom množství příspěvků nedá v podstatě ani orientovat.

Je mi nad Slunce jasné, že se Hedvábné Stezce nedá konkurovat a ani to nemám nijak v plánu, ale pořádná diskuze, byť i mnohem komornější, mi vážně už dlouho chyběla.

Snad si na naše nové diskuzní fórum na adrese http://forum.zivotnacestach.cz brzy nějací cestovatelé oblíbí a najdou si k němu cestu a bude nám všem v budoucnu užitečné a dobře sloužit.

 

Zkušenosti s iOS 7 a iPhone 4

Nevím ani kde začít…Původně jsem se tímto tématem vůbec nechtěl zabývat, protože si myslím, že už toho o tom bylo napsáno víc než dost ještě v době, než samotný iOS 7 vůbec oficiálně vyšel. Natož při jeho oficiálním spuštění… Navíc mám pořád celkem víc než dost práce s webem ŽivotNaCestách.cz a nechtělo se mi vypisováním na již 1000x proprané téma, ztrácet můj drahocenný čas. Teď už mi ale přijde, že je na čase, abych celou věc zhodnotil z pohledu uživatele iPhone 4. Update 19.12.2013: A nakonec jsem ten článek stejně nezveřejnil až do dnes, ale pak jsem si říkal, že když už jsem se s tím psal, tak to sem hodím aspoň dodatečně…

iOS 7 způsobil opravdu poprask a to po všech stránkách

Odolával jsem už dost dlouho i po zveřejnění iOS 7, dál už ale nemůžu. Názory na Apple iOS 7 se vcelku dost lišily hned od samého začátku. Ještě nikdy jsem od společnosti Apple neviděl a nezažil až tak moc kontroverzní produkt, který rázem dokázal i přívržence značky Apple, rozdělit na dva tábory až s takto radikálním názorem, jako kdyby se jednalo o věčně nekončící spory mezi fanoušky systémů Microsoft Windows a fanoušky Linuxu nebo přívrženci systému Apple iOS proti nadšencům pro Google Android.

Apple iOS dokázal podle mě v podstatě to stejné – rozdělil milovníky iPhonu do dvou proti sobě stojících, na zteč připravených fanoušků, kdy jedni radostně křičí štěstím a jiní jsou zralí maximálně tak na sebevraždu a v zoufalství volají a prosí o downgrade na předešlou verzi iOS 6.

A tady bych poprosil přívržence verze iOS 7, aby už můj článek dál raději nečetli a pokud tak učiní, dělají to vysloveně na vlastní nebezpečí a za případné psychické újmy nehodlám nést a vysloveně se zříkám, jakékoliv odpovědnosti. 🙂

Proč jsem iOS 7 tak dlouho nekomentoval?

Já chtěl stát úplně stranou těchto dvou táborů a řekl si, že pokrok stejně nezastavím a pokusím se to v tichosti přejít, ale nejde to. Po více jak měsíci používání už si myslím, že jsem nasbíral dostatek zkušeností a dojmů k tomu, abych dospěl k názoru, že Apple iOS 7 je zkrátka a dobře úplně nahovno. A za tím si stojím! V zápětí se pokusím vysvětlit proč.

Ještě než ale vůbec začnu, tak podotýkám, že jsem velkým fanouškem (i když ne úplně vysloveně tím ortodoxním) a uživatelem produktů společnosti Apple. Jednoduše proto, že se mám rád věci, které fungují tak, jak fungovat mají. Je to hned z několika důvodů. Jedním z nich je fakt, že se oborem IT živím již od roku 1995 a tak už mě po všech těch letech nebaví, řešit pořád dokola ty stejné problémy jako v práci, po tom ještě i doma. Doma chci mít věci, které fungují. A které fungují bezvadně, aniž bych se v nich musel prvně 3 hodiny večer po práci vrtat a pak bych mohl 1 hodinu pracovat.

Doma mě totiž na rozdíl od mého zaměstnání zatím za můj čas bohužel nikdo neplatí a tak jsem se rozhodl, že nechci ztrácet čas věčným přeinstalováváním operačního systému, hledáním vhodnějších a novějších ovladačů, programů na zabezpečení systému, antivirů, firewallů, čištěním registrů, defragmentací disků apod.

Jenže v tom je právě u iOS 7 ten největší háček! Ten systém prostě nejen že vypadá hrůzostrašně (a teď mě, milí milovníci, dle mého názoru naprosto nekonzistentního designu nového iOS 7, můžete ukamenovat!) ale on navíc ještě úplně stejně špatně funguje! Vlastně teda spíš nefunguje tak moc, až se mi chce opravdu říct, že je úplně nahovno!Ano, je to tak. Kdysi dávno v minulosti jsem zažil to stejné – když Apple vydal novou verzi iOS 4, tenkrát ještě na trojkové iPhony a já měl 3G, úplně to ten telefon zabilo. A to doslova. Jenže tam se šlo ještě na ten starý iOS, když jsem zjistil, jak to šíleně ten telefon zabrzdilo, narozdíl od iOS 7, normálně vrátit!

Tenkrát jsem se rozhodl, že s iPhonem skončím, a přejdu na Android, a tak jsem taky udělal. Koupil jsem si Samsung Galaxy S2000 nebo jak těch několik názvů a označení vlastně bylo. Kupoval jsem ho s tím, že na něj zkusím přejít. Z iPhonu se ale na jakýkoliv systém prostě přechází velice těžce. Když si člověk zvykne na ergonomii systému iOS a iPhonu jako takového, každý jiný přístroj je pak v ruce vážně za trest, ať už vám to bude znít jakkoliv. Je to jako přesednou z BMW řady 7 do plně vybavené Octávie nebo OK, chcete-li, do Superbu. Jako není to špatné a svezení i výbava ujde, ale je to prostě někde jinde a už jste si navíc tak zvykli na to svezení v té “sedmě”… Těžko to s něčím srovnávat, ale tak nějak podobně mi to přijde. Nechci zatracovat ani jeden, ani druhý systém, ale znáte to – zvyk je železná košile a každému hlavně vyhovuje něco jiného.

A mě až do iOS 7 vyhovoval iPhone. Teď už mi ale nevyhovuje. Aspoň teda ne iPhone 4. A opravdu nemám chuť ani zájem jít vysolit necelých 19 000 za nový telefon jen proto, že se někdo v Apple rozhodl, že mě přinutí koupit nový přístroj tím, že vydají update, v tomto případě spíš ale upgrade, který sice můj telefon podporuje, ale absolutně vůbec s tím můj telefon nepojede. Pokud to není to pravé ořechové, chci mít právo na mém vlastním přístroji, který jsem si zakoupil navíc původně s úplně jinou verzí operační systému, abych se mohl vrátit zpět na tu verzi, se kterou mi telefon normálně fungoval a vůbec se mi nelíbí, že to udělat nemůžu a rozhodl to za mě někdo jiný.

Pak jsem měl možnost si na několik dnů, kdy jsem si nechal po utopení mého iPhonu měnit tlačítko Home, půjčit k otestování Samsung i9250 Galaxy Nexus, ke kterému jsem napsal recenzi v odkazu názvu telefonu, za kterou jsem byl několikrát málem ukamenován a nařknut z podjatosti a že nadržuju Applům záměrně, jsem neobjektivní apod. Já jen ale napsal můj osobní názor na telefon z pohledu uživatele iPhonu, nic víc, nic míň. Pak mi to ale nedalo, a musel jsem napsat ještě druhý článek, kde jsem shrnul používání Galaxy Nexus podruhé.

Jak vidíte, nebyl jsem neobjektivní ani zaujatý a když se mi něco nelíbí, řeknu to. Dnes bohužel přišla řada na iPhone 4 s iOS 7.

Nevím jak pro vás, ale pro mě je tato kombinace přímo vražedná a jsem permanentně nasr…štvaný.

Celkový výčet chyb už určitě někdo někde sepsal a tak to nemá smysl omílat pořád dokola. Já tedy napíšu jen seznam věcí, které mi vadí nejvíc a nejvíc vytáčejí mně.

Jen krátký seznam věcí, které mě na iOS 7 opravdu vadí nebo chybí

Než odemknete telefon

  • Fade-In a Fade-Out efekt při zapínání a vypínání telefonu
    Tak tohle, byť to má celkem hezký efekt, mě ale pokaždé zaskočí, protože si nejsem jist, jestli jsem telefon opravdu zapnul nebo vypnul. Ta prodleva tam podle mě není na místě.
  • Slider pro příjem hovorů je nevýrazný a po přijetí hovoru nikdy nepoznám, jestli jsem ten hovor už konečně přijal nebo ne. To je podle mě krok úplně vedle.
  • Celý systém je barevný jak někde na párty na podporu gayů a lesbiček, ale nejhlavnější dva informační panely – spodní vyjížděcí menu a horní informační menu s událostmi, jsou v tak minimalistickém designu, až bych řekl, že si Apple normálně prachsprostě ukradl design menu v nastavení na Androidu. A jedno je černo-bílé, druhé šedo-bílé. To se mě osobně teda nelíbí vůbec
  • KALENDÁŘ
    Tak to je samostatné téma úplně! Kalendář stojí v iOS 7 opravdu naprosto a zcela za hovno. Vlastně ani za to hovno nestojí. Pardon za to názvosloví, ale já nenašel způsob, jak to vyjádřit jinak. Teda našel, ale to by bylo snad ještě víc nepublikovatelné.
  • Kalendář je zoufale nepřehledný, přidat novou úlohu do kalendáře je složitější, než si jet do papírnictví na opačné straně města zajet koupit papírový kalendář na zeď, příklepovou vrtačkou vyvrtat díru, sehnat v kovomatu patřičné hmoždinky, zasádrovat díry sádrou, kterou koupíte v Hornbachu v Brně i přes to, že bydlíte v Břeclavi, a pak ten kalendář pověsit na zeď a lihovou fixou si do něj tu událost zaznačit. Než abych si události plánoval dál v iPhonu s iOS 7, to raději zvolím tu variantu s papírovým kalendářem. Nastavení času začátku a konce události je vysloveně noční můra.
  • KONTAKTY
    Už samotné přidání kontaktu z číselníku má podle mě naprostý přešlap v podobě malinkatého odkazu v textové formě, hned pod tím číslem, které jste zadali a můžete si tak omylem do čísla přidat ještě navíc jednu nebo i pár dvojek, vyjímečně jedniček nebo trojek.
  • HODINY
    Nastavení – stejný problém jako v kalendáři + spousta nesmyslností.

Když odemknete telefon

  • Původní krásný, precizní a do detailů propracovaný design, který vzájemně ladil v celém prostředí. Každá jedna ikona byla navrhovaná s naprostou precizností a detailem a byla radost se na celý systém dívat. Bylo to jako symfonický orchestr, kde každý nástroj skvěle ladí a každý dobře ví, co má hrát a jak u toho má vypadat a že musí držet krok s ostatními. To už je bohužel pryč, ale budiž, sice se na to nedá zvyknout, ale dá se to tolerovat a neřešit. Je to věc osobního názoru, vkusu a nebo třeba i nevkusu.

UPDATE 19.12.2013

Provedl jsem sám na sobě malý experiment a přerušil psaní toho článku, protože mě vytáčelo už jen jeho samotné sepisování a rozhodnul jsem se, že se nenechám vyvést z míry a v rámci zdokonalování sebeovládání se pokusím s iPhonem 4 ještě nějakou dobu vydržet. Původně jsem si říkal, že co nejdýl to půjde, pak jsem ale uznal, že měsíc bude bohatě stačit. A stačil opravdu bohatě!

iPhone 4 je s iOS 7 opravdu naprosto nepoužitelný. Hotovo. Tečka. Nakonec to dopadlo tak, že jsem to už nevydržel a v zápalu šílenství už musel opravdu pořídit iPhone 5S, se kterým už se dá iOS7 normálně používat. To, že se mi nelíbí jeho schizofrenní design ale zůstává a ještě pořád si trvám na tom, že iOS 6 byl prostě hezčí a propracovaný více do detailů, i když už jsem si na iOS 7 mezi tím celkem zvyknul a už mě to až tak neirituje. 🙂

 

 

 

 

Thajsko 2013 – Nákup prvního vybavení – průvodce, prodloužení očkování, sandály a repelenty

Tak jsem začal řešit a nakupovat pomalu už i nějaké vybavení.:

  • Průvodce Rough Guide – Thajsko: 800 Kč.
  • Sandály ve Sportisimu od Salomononu: 1 200 Kč

Nechal jsem si prodloužit i nějaké právě končící očkování:

  • Prodloužení očkování proti břišnímu tyfu (Typhim VI), platné do 07/2015: 600 kč
  • Prodloužení očkování proti vzteklině (Verorab): 430 Kč

Repelenty

V Očkovacím centru jsem koupil rovnou i speciální repelenty do tropických oblastí – voděodolný gel na obličej, krk a ruce, který vydrží až 12 hodin, sprej na zbytek těla a speciální tyčinku s hojivým a desinfekčním účinkem po bodnutí různým hmyzem od komárů přes vosy a včely až po medúzu. Všechno je to použitelné i tady, tak se to neztratí. Letos je tady konec konců situace s komáry naprosto neúnosná.

  • 3M Ultrathon repelent – sprej 125 ml: 180 Kč
  • 3M Ultrathon repelent – gel: 160 Kč
  • After bite 14 ml: 115 Kč
3M ULTRATHON repelenty a tyčinka After Bite
3M ULTRATHON repelenty a tyčinka After Bite

Ještě mě čeká očkování proti meningokokovi (cca. 1 600 Kč) a mám v podstatě hotovo.

Thajsko 2013, nákup letenky

Tak, a je to tady. Dlouho nechtěně odkládané a mnou opomíjené Thajsko je tady. Teda tady ani tak ne, je pořád tam, nebojte, ale já, přes to, že jsem ještě pořád tady, tam už konečně snad taky chvilku budu.

Tak konečně přišlo na řadu i to Thajsko!

Už léta jsem se chtěl do Thajska podívat, ale vždycky to nakonec trumfnul nějaký lepší a zajímavější plán a tak na něj nakonec nepřišlo. Teď se ale díky souhře náhod a pod tíhou okolností, pracovních povinností, i momentálních soukromých starostí stalo to, že jsem od začátku roku neměl žádnou dovolenou, a co hůř, hned ani tak mít nebudu.

A proto, že jsem už delší dobu přemýšlel nad Thajskem, a obecně celou Asií, kam už bylo taky konečně na čase vyrazit, tak jsem se rozhodl, že to ani nijak hrotit nebudu a dovolenou si vezmu až na podzim a vyrazím konečně do Thajska. Z Ásie jsem konec konců viděl stejně jenom Hong Kong, ale i když je provoněný Asií ze všech stran, pořád je to ještě krapet jiný svět a ztřeštěné velkoměsto. Naopak parádní thajská masáž dokáže v tomto chladném počasí potěšit už tady u nás, natož tak někde v teple na pláži!

Jak se to celé semlelo

Jenom jsem netušil, že se to všechno semele (opět) takhle hrozně narychlo, i když jsem s tím tak trošku počítal. Tohle byl ale ještě mnohem větší šrumec, než jsem si původně myslel. V neděli v půl 8. večer jsem měl telefonát od Lenky, že jsou skvělé ceny letenek do Thajska. A jelikož jsme se už nějakou dobu bavili o tom, že se tam chystá vyrazit s partou kámošů a kámošek, tak jsem jí prosil, ať mi dá vědět, až budou kupovat letenky, že to letos moc nestíhám řešit a nevím ani jak na tom budu s dovolenou atd. a tak že buď se případně přidám a nebo ne.

Lenka volala, jak slíbila. Akorát teda s prstem na spoušti, respektive na tlačítku “Rezervovat letenky teď”, protože narazila na letenky za 14 200 Kč a je pravda, že za takovou cenu se jich většinou moc neobjevuje. Bohužel jsem to zrovna moc řešit nemohl a tak jsme se dohodli, že si zavoláme až později večer, až budu doma.

Rezervace a nákup letenek do Thajska

Na druhý den, v pondělí (15.7.2013) dopoledne, jsme doladili pár nějakých detailů a v cca. 14:05 už jsem měl (jak už to tak chodí, po pár komplikacích s rezervací) zabookovanou a zakoupenou letenku. Jen tak pro zajímavost: letenky jsme našli přes systém Skyscanner.cz, který nabízel možnost zabookovaní buď přes eBookers.com nebo Pelikán.cz.

Zvolil jsem Pelikán.cz s myšlenkou, že se s němi bude líp komunikovat, v případě potřeby. Pak si ale Lenka naštěstí všimnula, že mi potvrdili tu rezervaci tak, že odlet jsem měl o den dříve, přes to, že na Skyscanneru jsem měl zadané správné datum. To už ale byla letenka objednaná a tak jsem si řekl, že jim tam zavolám a nechám jen opravit datum zpátečního letu ještě dřív, než letenku zaplatím, protože rezervace byla platná jen do 21. hodiny tentýž den.

Bohužel, i přes všechny mé pokusy, se mi do společnosti Pelikán.cz, nepodařilo na jejich zákaznickou linku dovolat (a hrála jim tam tak dementní a depresivní čekací muzika, že už mě začínalo pozvolna popadat šílenství…), a tak jsem ze slušnosti, a ve snaze jim dát vědět, jen napsal e-mail, abych jim sdělil, že jejich systém udělal v rezervaci chybu a že jsem jim volal, ale marně, a tak že tu rezervaci můžou zrušit i dříve. Nikdo se ani neobtěžoval se jakkoliv ozvat, natož tak poděkovat. Ale dobrá, je sezóna a určitě neví, kam dřív skočit. Škoda, měl jsem o nich podstatně lepší mínění, abych řekl pravdu.

Nakonec jsem tedy využil služeb Anglické společnosti eBookers, kde vše klaplo hned napoprvé tak, jak mělo. Teda kromě platby. 🙂 Ovšem to už zase pro změnu byla má chyba – při telefonování a psaní čísla kreditní karty, jsem se upsal v jejím čísle a nevšimnul si toho. Bohužel zde ale pro “neanglické” cestovatele byl poplatek za storno letenky cca. 1400 Kč, a tak jsem to musel risknout a letenku proti stornu nepojistil. Snad všechno klapne jak má a nic se nepodělá.

Ve 14:44 mi přišlo potvrzení rezervace, takže teď už nic nebrání plánování tras, přepravy a hlavně všech těch krásných míst, kde se chceme zastavit, podívat, a já taky hlavně nafotit pro web ŽivotNaCestách.cz!

Kde se budou objevovat informace a fotky z cesty po Thajsku?

Je to jednoduché:

A) Podrobnější informace z cest a “osobnější” články spojené s cestou po Thajsku, pokud čas a prostor dovolí, budu psát i nadále tady na blogu Kejml (nejen) na cestách, jako doposud.

B) Tipy na konkrétní krásná a zajímavá místa, která budou stát za návštěvu, vyfocení apod. se budou objevovat průběžně (snad) i na webu ŽivotNaCestách.cz, pokud bych nestíhal, tak se aspoň budete mít na co těšit po příjezdu a bude co číst a prohlížet o zimních dlouhých večerech.

Jen tak pro informaci: na titulní fotce u článku, je filmová pláž, ze stejnojmenného filmu s Leonardem Di Caprio – Pláž (The Beach). Kdyby ji náhodou třeba někdo nepoznal… 🙂

Zdroj fotky: http://besttropicalbeachvacations.com/phi-phi-island-the-superstar-of-thailand/

Google ukončí Google Reader

Tak tuhle informaci jsem poprvé zaznamenal u jednoho z kámošů na jeho profilu na Facebooku. Když jsem si to četl poprvé, myslel jsem si, že se jedná o nějaký nejapný žert.

Když jsem pak ale otevřel stránku aplikace, zjistil jsem, že se o žert opravdu nejedná :

Google Reader will not be available after July 1, 2013

Google Reader pro mě dlouhé roky znamenal konečně pořádek ve všech četných blozích, přehled nad nově vloženými inzeráty na serverech jako je třeba Bazoš.cz ale i spoustě dalších a věděl jsem tak díky němu vždy a rychle, co je kde nového a co se kde šustne.

Pokračování textu Google ukončí Google Reader

Život na cestách

Nově vznikající portál www.zivotnacestach.cz

Cestování mě prostě baví. A baví mě nejenom mé vlastní cestování, kdy někam vyrazím za poznáním nasytit své pradávné touhy a zažít zase ten báječný život na cestách, na kterém dokážu vypnout, přestat se aspoň na chvilku stresovat spoustou pracovních problémů, které se na nás na všechny dnes valí rychleji než na běžícím pásu, ale baví mě i sledovat život na cestách jiných lidí, ať už jsou to různé blogy, fotky z cest, dobrodružné výpravy do džungle, zvířata, Afrika, Jižní Amerika a různé jiné přírodopisné dokumenty a seriály. Člověk u toho aspoň na chvilku vypne a zapomene na stresy každodenního života a přenese se v myšlenkách někam daleko za hranice všedních dní, kde do něj média nehrnou brutalitu, násilí a desítky mrtvých na silnicích a nemasírují nás záměrně negativní energií.

Pokračování textu Život na cestách

Filmový festival Expediční kamera Břeclav – hodnocení akce

Filmový festival Expediční kamera

Dnešní skvělý večer s filmovým festivalem Expediční kamera,  v kině Koruna Břeclav, se celý nesl ve znamení nevšedních zážitků, adrenalinu, dobrodružství, vůně dálek, afrických rytmů bubnů djembe, blankytně průzračné vody a kajaků, drsných pískovcových skal Adršpachu, návštěvy šamanů na ostrově Siberut v Indonésii nedalko Sumatry, nádherné artistické skoky na kole Skota Dannyho MacAskilla, vyzmrzlých drsných plání ale i extrémních horkých teplot v Kazachstánu, až po lítání ve výšce 7040 m.n.m. kolem druhé nejvyšší hory světa – K2, na paraglidu.

Pokračování textu Filmový festival Expediční kamera Břeclav – hodnocení akce

Filmový festival Expediční kamera, Břeclav

Tak tuhle akci, která se koná 12.3.2013 od 17:00 – 21:00 v břeclavském kině Koruna, bych si velice rád nenechal ujít a tak mě napadlo, že bych ji mohl sdílet pro jistotu i s ostatními … I když je sdílení na FaceBooku dnes asi prioritou, tak příspěvky časem zase tak nějak zapadnou pod tíhou ostatních aktualizací atd. a člověk to pak lehce vypustí, což bych u téhle akce nerad….

Odkaz na oficiální stránky festivalu najdete zde:

http://www.hedvabnastezka.cz/expedicni-kamera

Nový blog už se pomalu rýsuje

Tak už se mi to pomalu začíná rýsovat a tento nový blog, na adrese http://pichler.cz (časem dostane i www, jako ten původní blog, ale teď kvůli přesměrování to musím nechat ještě tak) už začíná být použitelný co se týká obsahu, rubrik, štítků atd.

Jak bude chvilka času, chtěl bych nějak vyladit fotogalerie a postupně sem nahrát KONEČNĚ i několik fotek z cest přímo na web.

Snad si k němu zase cestu najdete aspoň vy, koho mé psaní bavilo, ať už to bylo blogování z cest a nebo z domova.

Díky  !

Kejml

Nový osobní blog

Po delší odmlce, kdy jsem neměl na blogování moc času jsem se rozhodl, že tento web zase rozjedu, ale s trošku jiným úmyslem, než doposud.

Dlouhou dobu jsem jej využíval víceméně jako blog, do té doby, než jsem můj osobní blog přesunul na službu Blogger.

Což je služba k blogování sice skvělá a nemůžu si ji vynachválit, ale pokud to člověk s webem myslí vážně i do budoucna, měl by se zamyslet nad používáním

různých free blogovacích a jiných služeb a tak jsem se rozhodl, že si svůj osobní blog, který byl původně na adrese www.pichler.cz , rozjedu na nové adrese

tak, aby byla změna úplně minimálně a tak je nově na adrese http://pichler.cz (původní blog je na ni přesměrovaný)

Ještě s tím nejsem úplně hotov, ale web už běží a obsahuje veškeré potřebné informace.

 

Snad se bude líbit !

Galaxy Nexus podruhé

Tak jsem toho využil, že mám doma tady toho Nexuse a poslal si na iPhonu vyměnit tlačítko Home, které mě zlobí od loňského výletu na Slnečné jazerá, kde měli kluci fantastický nápad a půjčili si pramičku jménem Titanic a napadlo je, že se vydáme v 6 lidech na druhou stranu jezera… Dal jsem si telefon schválně k jednomu z nich do batohu, abych ho neutopil ale batoh se vo vodě ocitnul takřka ihned po prvním pokusu a nastoupení do lodi neboli nalodění :-)A tak mám skvělou příležitost abych zjistil, jestli bych dokázal tady s tím nexusem fungovat… No, se skřípáním zubů a díky tomu, že je to v 90% kopie iPhonu, ikdyž teda velmi nevydařená, se s tím nějak rvu a něco se s tím dělat dá… Tenhle článek píšu rovnou z toho ale je to porod…

Pokračování textu Galaxy Nexus podruhé

Dubaj – 11. den (středa odpoledne)

Z ostrova The Palm Jumeira jsme se vrátili taxíkem až domů a šli se rychle převléct a nachystat, aby jsme stihli firemní shuttle bus co odjíždí ve 14:00. Sbalil jsem si s sebou jen pár věcí a vyrazili jsme.

Na hotelu Fairmont Dubai jsem si dal kávičku a nějaký vynikající cake, který jsem měl už na cestě do Abu Dhabi – tam jsem ho ale jíst nemohl, protože tam to bylo NOT ALAUD HERE !!! 😀 Kdežto na Fairmontu jsem si k tomu dal double espresso a tam to bylo povolené víc než dost. 🙂 Ten cake vypadá trošku jako bábovička ale spíš taková bábovička modelka – štíhlá a vcelku vysoká bábovička – jako by ji někdo vztal a natáhnul na skřipec. Je to z takového toho hnědého, kakaového těsta a uprostřed je záměrně nedopočené a nechané takové řekl bych skoro až syrové. Syrové zní blbě ale nevím jak to jinak říct … je to prostě takové jako na hniličku ale fakt výborné 🙂

Dubaj – 11. den (středa dopoledne)

Ve středu ráno jsme vstali vcelku rozumně. Měl jsem nastaveného budíka na půl 9. aby jsme se trošku vyspali ale neprospali přitom půl dne. Vzali jsme si s sebou nějaké věci a vyrazili směr ostrov The Palm Jumeira – uměle vybudovaný ostrov ve tvaru palmy, který dnes zná určitě snad už každý. No, ale ať už to na mapě vypadá jakkoliv jako malý ostrůvek, zase tak malé to teda rozhodně není….Na ostrov se přijíždí po tom kmeni, na kterém je 3 proudovka v každém směru a vedle cesty v každém směru ještě jeden souběžný pruh pro přijezd k domům atd..Část této doslova dálnice je pak svedená pod hladinu oceánu, protože by zřejmě bylo pod jejich úroveň to udělat na úrovni úrovně 😀 Nějak si to nevybavuju, tak nechci kecat – měl jsem pocit, že to bylo při vjezdu na ostrov, což by dávalo smysl udělat aby tam nebyl most a byl to skutečně ostrov, ale má pocit, že jsme jeli i přes nějaký most a tak teď nevím, kde co přesně bylo.

Dubaj – 10. den (úterý)

Nějak zase nestíhám, tak jenom stručně ke včerejšku. Opět jsme krapet protáhli předchozí noc, tak jsme si včera krapet přispali. Vím, nic nového, jenže Viktor dělá tenhle týden od půl 3. až do půlnoci a tak když se chcem vidět a pokecat a naplánovat na další den nějaké společné aktivity, musím zůstat dýl vzhůru…no ale tak nebudeme se na to vymlouvat – stejně by jsme zůstali určitě i tak 🙂

Emirátské zajímavosti a NEJ : 2. – Burj Khalifa

2.) Burj Khalifa (Dubaj)
Tato stavba vznikla se záměrem dát Dubaji novou ikonu a symbol, který by nahradil hotel Burj Al Arab a nesmazatelně zaznačil Dubaj do mapy něčím jedinečným, co není nikde jinde na světě. A proto, že v Emirátech rostou mrakodrapy jako houby po dešti, rozhodnutí nakonec bylo, že si postaví nejvyšší stavbu světa, jakou kdy člověk dokázal postavit.

Jedna ze zajímavostí je, že se při stavbě Burj Khalifa záměrně kvůli konkurenci tajila její konečná výška, aby jim to prvenství náhodou někdo nevyfouknul. Při své výšce 828 m má 162 plnohodnotných pater a pohyb osob mezi nimi zajišťuje 54 výtahů společnosti OTIS.

Její stavba začala 21. září 2006 a budova byla slavnostně otevřena 4. ledna 2010. Něco takového podle mě není fakt možné jinde, než tady. Stavbu provázelo spoustu komplikací jako asi každou jinou stavbu, ale největším problémem byly finance a to i přes to, že na stavbě dělali dělníci z Pakistánu, Indie a dalších zemí za cca. 60 Kč na den. Nedostávali delší dobu zaplaceno, byli nuceni dělat takřka non-stop a tak proběhla vzpoura dělníků, při které zničili zařízení v kancelářích, auta i stavbu jako takovou. Odhadovaná škoda byla cca. 20 000 000 Kč.

Aby bylo možné stavbu dokončit, musela si nakonec Dubaj půjčit peníze od Abu Dhabi a stala se pro ně velmi nepříjemná věc. Původně se tato věž totiž měla jmenovat Burj Dubaj a dodnes jí tak spousta lidí říká. Abu Dhabi s finanční pomocí souhlasilo, ale jedině za podmínky, že věž bude pojmenována po jejich emírovi (šéfovi města – nejsem si jistý, jestli starosta by byl zrovna vhodný překlad) – Khalifa bin Zayed Al Nahyan a tak se největší ikonou Dubaje nakonec stala stavba nesoucí jméno člověka, který je neodmyslitelně spojený s Abu Dhabi.
Jinak na designu interiéru se podílel Giorgio Armani, který tam má i vůbec první hotel tohoto druhu – Armani Hotel.
 

Emirátské zajímavosti a NEJ : 1. – Hotel Burj Al Arab

V Emirátech musí být všechno nějak extra…vážně…a tak jsem nad tím přemýšlel a říkal si, že by nebylo naškodu aspoň zkusit sepsat pár těch nejzajímavějších nej, které jsem už viděl a nebo na které se případně ještě chystám. Zvažoval jsem, jestli se do toho pouštět, protože toho času na psaní zatím fakt moc nebylo, ale včera přišel se stejnou myšlenkou i Viktor a tak dobrá tedy, nechám se ukecat :-)DUBAI :

Začnu podle mě vůbec největším možným paradoxem, jaký si v téhle zemi dokážu představit :

1.) Burj Al Arab (Dubai)- hotel ve tvaru napnuté plachty společnosti Jumeirah zná určitě velmi dobře každý, protože se stal neodmyslitelným symbolem pro Dubaj a Emiráty jako takové. Architekt tohoto hotelu – Tom Wright – byl opravdu kapacita po všech stránkách a buď totální magor a nebo sebevrah. Dodnes se k tomu údajně nevyjádřil, každopádně podle mého názoru se jedná suverénně o vůbec největší “Easter Egg” jaké kdy kdo vymyslel a zrealizoval a jaké svět viděl. Říká se, že měl sen o tom, že křesťanství začně mít velký vliv na muslimské země a rozhodl se to do stavby zakomponovat pod záminkou, že je to na počest plachetnice.

Postavit Arabům jako jejich největší chloubu a ikonu celé země největší křesťanský kříž na světě, to už chtělo opravdu velkou odvahu a notnou dávku šílenství k tomu. V podstatě dodnes se spekuluje, jestli to udělal záměrně a nebo se to stalo opravdu tou konstrukcí stavby a nebyl to záměr a nevšimnul si toho…Myslím, že taková stavba se navrhovala určitě v milionech 3D modelů ve AutoCADech a dalších programech, takže to podle mě nešlo přehlídnout a já osobně jsem přesvědčený, že to byl záměr. Už jenom třeba to, že ten kříž není normálně jinak vidět, než z moře…z pevniny si toho člověk vůbec nevšimne, naopak z moře se lodím už z dálky objeví na obzoru obrovský křesťanský kříž…Vskutku zajímavé, ovšem pokud by to bylo např. ve Vatikánu… 🙂

Když se na to přišlo, stavba už byla tou dobou údajně časově ve skluzu a těsně před dokončením a začal zmatek, blázinec a panika jestli to tak nechat nebo nenechat a co s tím. Ještě štěstí, že je nenapadlo to dát třeba kvůli tomu zbourat…Ale vsadím se, že i na to během několika let přijde a postaví místo toho nějaký mnohem větší a modernější hotel, který už nebude na širé moře hlásat symbol křesťanství.

 

Dubaj – 9. den

Dnes se nam opravdu podarilo konecne zase neco dohnat a krapet jsme si prispali.. Vzbudili jsme se nekdy kolem 12.hodiny…Teda abych byl presnejsi, spis me vzbudil Viktor, protoze jinak bych spal asi jeste hezkych par hodin 🙂
Viktor objevil na FB, ze dnes v Dubaji prselo. Vsichni tady z toho byli uplne vyrizeni a pochvalovali si to, protoze to tady neni zrovna castym jevem 🙂 Hned mi o tom zacal vypravet taxikar… Pak se ptal odkud jsem a kdyz jsem mu rekl, ze jsem z Ceska, hned si pochvaloval Skorpion a ze ma doma tri :-)) Nojo, Pakistanec 🙂 Nemohl si ho vynachvalit,jak je to uzasna zbran.
Pokračování textu Dubaj – 9. den

Dubaj – 8. den

Posledních pár dnů bylo vcelku náročných a ty předchozí taky a tak jsme si dnes konečně pořádně přispali a vzbudili se až nějak kolem oběda 🙂 Oblíkli jsme se a vyrazili a vzali taxíka do Dubai Marina na pláž k hotelu Movenpick, kde jsme strávili celé odpoledne a ještě i kus večera. Večeři jsme vyřešili skvělou bagetou v Subway cca. za 25 AED, takže dnešní náklady se podařilo docela udržet na uzdě. Navíc zpátky jsme nebyli ani během cca. 40 minut schopní sehnat taxíka a tak jsme nakonec jeli za pár babek metrem a cestou to vzali přes Emirates Mall, což je kousek od apartmánu a zbytek večera už strávili na bytě, něco málo jsme pojedli a vyprali a já našel konečně chvilku, vzal si notebook, cigára a pivko nahoru na střechu k bazénu, abych to všechno zase nějak dal dohromady a sepsal a hodil to na blog. Jsou 3 hodiny ráno a tak je nejvyšší čas, abych šel spát…Na FaceBook už jsem nějaké fotky naházel, v průběhu zítřka to doplním ještě i sem. Uffffff. Za případný překlepy nebo nesmysly se omlouvám, ale už na to vážně skoro nevidím, jak se mi chce spát a tak jdu na to, dobrou 🙂

Abú Dhabí – den 2. a 3. (celkově 6. a 7. v Emirátech)

Abu Dhabi – den 2.
Po vydařené párty v 8 clubu jsme si dali ještě nad ránem chvilku chillout na lehátkách u hotelového bazénu a šli spát až nějak za světla, díky čemuž jsme pochopitelně prošvihli snídani v gold member lounge v 7. patře hotelu, kam jsme měli přístup díky tomu, že je Viktor zaměstnanec řetězce Fairmont. Jestli někdo dává zaměstnancům nějaké benefity, tak jsou to rozhodně právě hotelové řetězce jako např. Fairmont a to musím teda uznat, že ve vší parádě a i to je velký důvod k zamyšlení, protože něco takového člověka asi v jiném oboru až tak hned nepotká.

Pokud chce být totiž gold member normální smrtelník, tedy někdo kdo zaměstnancem není, připlácel by si na jednu noc k ceně pokoje, která je už i tak mimochodem něco kolem 5000 Kč, dával by dalších 500 AED (2500 Kč) za noc navíc. Členstvím v gold klubu pak ale získává přístup právě do těchto prostor, kde je pro členy v té ceně snídaně, po celý den káva, čaje, voda ale večer i nějaký snack kde se dá v podstatě i bez sebemenšího problému skvěle navečeřet, pít jakékoliv alkoholické nápoje v neomezeném množství, ale jen v omezeném čase nějak tuším od 18 do 21 hodin, denní tisk, luxusní časopisy a další věci. Jinak co se týče čaje, kávy a vody, je k dispozici samozřejmě i na pokoji. Další super věc je, že zaměstnanec si s sebou může vzít až 3 další lidi, kteří získají stejnou slevu jako on -50% na ubytování a většinu věcí jako např. oběd nebo večeře v restauracích v hotelu.
3 dny a 2 noci v úžasném 5ti hvězdičkovém hotelu s jedním opravdu luxusním obědem a ještě luxusnější večeří nás nakonec teda dohromady díky tomu vyšel na 2175 AED, což je v přepočtu asi nějakých 11 000 Kč. Pro dvě osoby, ikdyž to vypadá na pohled hrozně, to není za celé 3 dny na takovém hotelu žádná tragédie. Viktor totiž dohodnul late checkout (pozdní odbavení) a tak jsme tam strávili i celý poslední den, jen bez přenocování ale s veškerým zázemím včetně snacku v gold member klubu, ale to už bych předbíhal.
Snídani jsme pochopitelně prospali a vzbudili se až někdy kolem oběda. Vyrazili jsme na chvilku na pláž, okoupali se a dali si relax a pak nás čekal tzv. brunch – specialita místních hotelů. Název vzniknul spojením dvou slov – breakfest a lunch, tedy snídaně a oběda dohromady. Za cenu 300 AED (1500 Kč) si může kdokoliv i mimo hostů na hotelu, zakoupit vstup a od 13. – 17:00 má možnost jíst a pít cokoliv, co hrdlo ráčí, včetně vína a piva. Podávají se opravdu neuvěřitelné dobroty a místy až neskutečné věci. Tak jsem měl možnost aspoň konečně vyzkoušet a ochutnat spoustu věcí, které bych si u nás nemohl dát vůbec a někde po světě jsem měl občas strach jestli budou čerstvé a taky se mi nechtělo za něco dát třeba 1500 Kč jen proto, abych to ochutnal a zjistil, že mi to třeba nechutná…Tohle je přesně ideální příležitost zjistit a ochutnat věci, ke kterým se člověk jen tak běžně nedostane. A tak jsem jedl a poprvé v životě ochutnal např. ústřice, humra, čerstvé kalamáry nebo sushi z kraba, dal si skvělé krevety tak jak mají být a né nějaké zamražené z Makra apod. K obědu jsem měl jako starter mé oblíbené ale hlavně fantastické sushi s lososem, tuňákem a nějakou místní rybou a zkusil i to s krabem, ve kterém bylo celé klepítko ale to na mě bylo už moc ostré, protože bylo vyválené v nějaké šílené paprice – tipoval bych mě dnes už dobře známou habanero. 😀 Jako hlavní chod vynikající steaky z lososa s pečeným bramborem na grilu. Průběžně byl čas i lehce popíjet a tak jsem měl asi 12 piv Foster’s a nějaké Thajské Chang – výborné pivko btw. a Viktor si dal asi tak lahev a půl nějakého dobré Sauvignonu, takže skutečně vcelku príma odpoledne 🙂
Zbytek dne jsme pak strávili koupáním na pláži, takže konečně taky trošku relax.
Jenom mě štve, že mi tady zase nefungují data na roamingu a nechápu proč ale nemám chuť to řešit a tak nebyl čas hodit sem průběžně nějaké fotky nebo napsat nějaký krátký článek apod. a tak to pak dopisuju zpětně.
Navečer jsme si zapůjčili parádní kola Mercedes-Benz. Na 2 hodiny je hotel hostům nabízí k zapůjčení zdarma a pokud je to přes 2 hod. je tam pak nějaký poplatek a tak jsme vyrazili s tím, že když už si prodloužíme pobyt, tak aby jsme taky i trošku vypnuli. Cestou jsme měli v plánu někde něco nakoupit na pokoj k jídlu ale nenarazili nikde na nějaký obchod. Zajímavostí je, že v Dubaji ani Abu Dhabi, takže možná v celých Emirátech, se nehraje vůbec na nějaké názvy ulic apod. a tak např. oficiální adresa hotelu je : Fairmont Bab Al Bahr, Between The Bridges (mezi mosty), což skutečně je a z každé strany je jeden most. Tak jsme si je vyjeli obhlídnout na těch kolech…Jenže tady na kola moc nejsou kvůli místním teplotám zařízení a tak nějakou stezku nebo vhodnou cestu pro kolo, by člověk hledal asi úplně zbytečně. Dopadlo to tak, že jsme přijeli k prvnímu mostu, na kterém vede dálnice o 6 pruzích tam a 6 zpátky…nakonec jsme se teda museli vyškrábat po náspu zpevněném kameny i s kolama nahoru na tu dálnici, přenést kola přes betonové retardéry a vjet na most, kde bylo něco, jako chodník pro pěší, v případě poruchy auta atd. aby mohl odtud člověk nějak odejít. Ten jsme přejeli ale pak jsme asi tak 1,5 km museli přejet na kolech v protisměru šestiproudé dálnice v odstavném pruhu a to už teda nebyl zase až tak super zážitek a běhal mi z toho mráz po zádech…dojeli jsme k nějakému parku kde to opravdu žilo, protože je tady teď 4 dny nějaký státní svátek a tak lidi vyrazili do ulic na pikniky a za sportem. Hrál se tam na několika hřištích basket, volejbal ale taky fotbálek a spoustu dalších sportů. Park jsme po dálničním přivaděči objeli a skončili opět na dálnici – nebyla žádná jiná možná cesta a tak jsme museli dobrých tak 5 km jet zase po dálnici, tentokrát v odstavném pruhu ale ve směru jízdy…Nakonec jsme skončili v jakési oáze plné stromů ale pořád vedle té dálnice a po chvilce zkoumání se dostali na nějakých chodník, který nás zavedl až na ten druhý most, který už měl oddělený chodník pro pěší a tak jsme sjeli až do čtvrti, kde už jsme se konečně dostali mimo dálnici…Úplně čistě náhodou jsme projížděli čtvrtí, kde bylo pár autosalónů – BMW, Mini, Rolls Royce a na konci ulice stál…dům našich lások … a to doslova 🙂 Autobazar…no, autobazar…spíš showroom s ojetýma luxusníma autama, kde měli hned dva kousky Bugatti Veyron, Ferrari Enzo, dva kousky Mercedes McLaren, dva Rolls Royce, Porsche Pan Amera ale v nějaké brutální tuningové originální verzi, Lamborghini Diablo a pár dalších kousků, které člověk někde jen tak neuvidí. No prostě nádhera. Na hotelu jsme si pak v Chocolatte gallery objednali vynikající sandwiche a vzali si je na pokoj. Druhý den jsme dali snídani a pak vyrazili na prohlídku města.
Navštívili jsme neuvěřitelný Sheik Zayed Mosque, který je postavený z bílého mramoru a pyšní se jako všechno tady hned několika NEJ. Všude kolem se tiše pohybovali ninjové zahalení v černých hábitech jen s malým průzorem na oči :-)) Nafasovali jsme podobné príma slušivé místní oblečky ale teda bílé, protože jsme byli v kraťasech a předem si ověřili, jestli je to možné, aby jsme si to dali trošku stylově a pořádně si to užili 🙂 Vzali jsme si prohlídku s moc milou a příjemnou místní průvodkyní, která nám vysvětlila základy islámu a jak to vlastně všechno funguje. No, moc jim to nezávidím, abych řekl pravdu…vstávat každý den před 5. ráno, abych se pomodlil a pak ještě v průběhu dne 4x znovu, to bych zcela určitě nezvládl. Na zemi je položený největší a nejtěžší koberec ručně tkaný na světě, na stropech vysí lustry z křišťálu, které mají 9,5 tuny a podobné srandy. Vcelku mě pobavili velké LCD značky Panasonic, které tam moc teda nezapadají a navíc jsou použité jen pro přenos zvuku a obraz se v podstatě vůbec nepoužívá. Dobře je ale vyřešené a skvěle ukrytá klimatizace ve stylových sloupech, které si člověk normálně ani nevšimne.
Odtud jsme se vydali taxíkem na obhlídku obrosvkého obchodního centra s vysokou věží, ve které je kavárna s vyhlídkou na celé Abu Dhabi, kde jsme si dali kafe, vodu a Viktor nějaký mléčný šejk….a nebo že by spíš sheik ? 🙂 Pak jsme vyrazili k The Emirates Palace hotelu, což je zase pro změnu vůbec nejdražší stavba hotelu na světě, o které je dobře známé, že i kdyby funguval 300 let, v životě nikdy se ta investici nemůže vrátit. Tam už nás ale dovnitř bohužel v kraťasech nepustili a to jsme teda trošku prokaučovali, protože to jsme si předem nějak neuvědomili a tak jsme si to mohli prohlídnout jen zvenku. I tak je to ale neskutečná nádhera. Naproti se staví zase nějaký megaobrovský komplex 4 mrakodrapů, které už jsou od pohledu těsně před oficiálním otevřením, ale ještě byly pro veřejnost zavřené.
Po návratu na hotel jsme si vzali skříňku v místním fitness centu a zbytek dne strávili na pláži a večer se vydali na autobusové nádraží směr Dubai. Taxikář nás rovnou informoval, že díky tomu svátku je všude šílený blázinec a sehnat bus do Dubaje je takřka nepřekonatelný problém. Původně jsme ho podezřívali, že nás ukecává aby jsme jeli taxíkem do Dubaje jen proto, aby měl kšeft, ale fakt nekecal…Takový blázinec jsem ještě nikdy nezažil a asi ze 4 nebo 5 autobusů nás vykázali, že jsou plní a nemají místo. Všudepřítomní taxikáři nabízející sdílenou cestu malým autem do Dubaje za 50 AED byli místama už fakt nesnesitelní. Aby toho nebylo málo, chytla nás oba stejně potřeba skočit si na toaletu. Asi 50m fronta Indů na záchod mě kvalitně vyděsila…to jsem ale ještě netušil, co nás bude čekat uvnitř…Turecké záchody ve stavu, odkud by se člověk šel nejradši vykoupit v bazénu plném Sava, to byl vážně zážitek, ale tak přežili jsme to nakonec ve zdraví. Podařilo se nám dostat do nějakého normálního městského autobusu, který přijel jako posila spolu s dalšíma na cestě Abu Dhabi – Dubaj a tak nějak kolem 11. hodiny jsme nakonec po cca. 45 min. sezení v buse na nádraží přijeli do Dubaje. Dali jsme rychlosprchu a pár vodek s Red Bullem na nastartování a vyrazili do Dubai Marina do klubu, který je na 2 patra s obrovským bazénem a dole je stage na pláži. Tolik lidí pohromadě jsem snad v žádném klubu ještě nikdy neviděl a ikdyž jsem ještě nikdy nebyl v Coke Clubu v Siofóku, tak podle fotek můžu říct, že to je proti tomu jenom malá soukromá párty. Obrovské stavby mrakodrapů svítících všemi barvami ještě umocňovali několikrát celý zážitek z téhle neuvěřitelné párty. Co nám ale jako Evropanům asi nikdo nikdy nevysvětlí je, že ve 3 ráno prostě padla…stop, finito, šlus, the end, ende…Přijdou vyhazovači a řeknou “Přátelé, končíme, hezký večer” a hotovo…A můžete se stavět třeba na hlavu ale oni přesto vyženou 2500 rozjetých lidí ven na ulici a zavřou – to je prostě pravidlo a přes to tady nejede vlak ani neletí vrtulník, dokonce ani nejede Rolls Royce, Ferrari nebo Range Rover Sport..Nepochopitelné…Jinak co se týče party lifu, tak ten tady taky leze vcelku do peněz – jen tak orientačně – 2x Vodka + 1x Red Bull vyšla v 8 Clubu v Abu Dhabi na 115 AED – cca. 600 Kč a tady v tom klubu to stejné s jedním 0,33 pivkem na cca. 140 AED – cca. 700 Kč. Oproti tomu cigára vyjdou na cca. 30 Kč a taxík z Abu Dhabi do Dubaje – cca. 150 km na 1000 Kč. Tohle je prostě svět plný těch největších kontrastů, jaké si člověk dokáže vůbec představit.

Abú Dhabí – 5. den

Den pred odjezdem jsme sli opet spat cca ve dve rano. Tesne pred tim jsme se ale nakonec se rozhodli,ze by bylo dobre do Abu Dhabi vyrazit opravdu brzy, aby jsme vsechno v pohode stihali a tak jsme se dohodli,ze vstaneme v 6 rano aby jsme stihali bus v 7 rano a nekdy v pul 8.5 nebo v 8 vyrazili smer Abu Dhabi. Prekvapive se nam to ale i povedlo a vazne jsme ten bus v 7 i stihli. V hotelove pekarne jsme si na cestu koupili nejake mafiny na cestu, ze se najime az v autobuse. Chytli jsme taxika, nechali se zavezt na autobusak, koupili listky za 20 AED a usedli konecne vitezoslavne k tem mafinum… Sotva jsme zacali jist, pribehl nejaky bubak v bilem habitu a mooc skarede se na nas podival a zacal rozhazovat rukama a lamanou anglictinou nam vcelku nahlas rikal : [ Ic not alaud hir ! ] cimz nam chtel vysvetlit, ze v autobuseneni povoleno jist ale hlavne to, ze muzeme dostat vysoka pokuta za to ze my jist v autobus !!! A to jsme jeste schvalne jak pitomci jedli ty mafiny z tech papirovych sacku, aby nam nespadl ani jeden drobecek… Vskutku komicke na tom bylo, ze hned vedle nas pres ulicku sedela mistni zena v tradicnim oblecku a pojidala trosku jako zviratko nejakou home made bagetu ve stylu Big Mac a cumel na ni a ji nic nerekl…ale tady to tak je a zenske jsou nade vse – teda do te doby, nez ji uzenou a vezmou si ji… Na letisti fronta na skenovani ocni sitnice – jedna solo fronta “Ladies only”…dnes na autobusaku solo
okynko s prodejem listku – “Ladies only” a dokonce i napr.obrovske parkoviste “Ladies only”…nic ve zlem, no tak ale to bych jeste docela pochopil… 😀

Ale zpatky k veci : v Abu Dhabi jsme byli uz nekdy kolem 10.rano. Dojedli jsme na autobusaku ty muffiny co nam nebyly “alaud” a vyrazili si chytnout taxika, ktery nas vzal malou prodluzkou (diky spatnemu odboceni na kruhaci) na hotel…

Hotel Fairmont – Bab Al Bahr je nově postavený 5-ti hvězdičkový hotel, otevřený cca. před 2 lety. I když na některé může jeho architektura působit díky našemu totalitnímu režimu na první pohlde trošku komunisticky a třeba jako kulturák v Břeclavi, je opravdu úžasný a právě zrovna tímhle je právě tady úplně jedinečný. Když jsem ho viděl prvně na fotkách, měl jsem s tím taky lehce problém a nevěděl, co si o tom mám myslet a jestli se mi to vlastně líbí nebo nelíbí. Ono to ale totiž chce zažít jako jeden celek a se vším všudy co k tomu patří. Už jenom příjezd k hotelu po cestě vydlážděné mramorem a lemované krásnou zahradou a pohled na hotel samotný je opravdu radost. To, co ale čeká uvnitř je jedním slovem skvost a pastva pro oči, opravdu. Naprosto dokonale sladěný interiér se spoustou úžasných designových prvků všude kolem. Prvních několik hodin jsem jen stál a zíral a rozhlížel se všude kolem sebe. Je to opravdu neuvěřitelné nádhera jak tady do sebe všechno zapadá ať už stylem nebo designem. Já vím, takových hotelů je určitě spousty a taky jsem už jich pár viděl, i když nejsem vysloveně takový ten hotelový typ, čas od času se tomu nebráním, pokud to má být pohodová dovolená. Existuje jistě i spousta dražších hotelů jako např. Emirates Palace, ve kterém jsme se byli podívat včera, ale to už bych jednak předbíhal a druhak, i když je to nejdražší stavba hotelu na světě, ještě to neznamená, že je nejkrásnější, i když je jistě taky opravdu kouzelná a neuvěřitelná…to je ale zase něco úplně jiného a to mi nic moc neříká…


Fairmont Bab Al Bahr mě vážně dostal po všech stránkách. Je neskutečně nádherný a sladěný v moderním stylu. Návrháři, architekti a designéři se tady moc hezky vyřádili. 


I když je check-in až ve 3 hodiny, dostali jsme pokoj hned dopoledne a tak jsme si mohli skočit nahoru vybalit, dát chvilku relax, a před odjezdem do Ferrari World pořešit pár nějakých věcí. Stavili jsme se na oběd v hotelu v Italské restauraci Frankie’s Restaurant & Bar kde jsem si jako předkrm dal pár filetů uzeného lososa a nějakou místní rybu. Pak jsme vyrazili směr Ferrari World – hotel má svůj shuttle bus, který hosty vozí přímo do parku, tak jsme naskočili do busu s tím, že od toho parku skákneme na ty motokáry, na které jsem už měl vouchery koupené z ČR. Celé je to vlastně v areálu okruhu F1 ale jestli by se dalo dostat na okruh se nám nepodařilo zjistit. Každopádně už probíhají přípravy na formule, takže i kdyby to normálně šlo, teď si myslím že moc asi ne. Když jsme zjistili, že je to “jenom” obejít z půlky Ferrari World a “kousek” okruhu, začali jsme pátrat po taxíku – řidič si toho všiml a ptal se, kam chceme jet, když jsme ještě ani nebyli vevnitř a tak jsme mu to vysvětlili a on se nabídnul, že nás tam na otočku hodí tím autobusem a dovezl nás až na místo 🙂 Museli jsme se zaregistrovat na velké dotykové obrazovce kde jsme se mohli přihlásit přes FB nebo ručně bez FB…nepotřebuju aby mi chodilo dalších 8 000 pozvánek na různé akce denně, jako chodí už i teď… Nafotili jsme se na startovní listinu, proběhl bezpečnostní briefing před závodem v meeting room, pak jsme museli do changing room, kde jsme nafasovali príma kombinézu a vyrazili směrem k trati. Dostali jsme kuklu, panáček nám nahodil přilbu a hurá do strojů. No, moment, ještě rukavice – haloooo, haloooo, sir, could we have some gloves as well ? Tak, rukavice máme a hurá do boje ! Ač se to zdá neuvěřitelné, byl jsem na motokárách poprvé v životě – nějak jsem se s tím až do teď pořád míjel. No tak ale na téhle profi trati s 13ti koňovýma motokárama co jsou omezené na 70 km/h je to teda fakt jízda !!! Užíval jsem si to driftování úplně neuvěřitelně – mazec ! Splněno, další položka na seznamu se může odfajfkovat 🙂


Tak a hurá do Ferrari Worldu. Zase se nám podařilo chytnout shuttle bus, takže jsme nemuseli nikde nahánět taxika – super ! Vstup do parku pro dva za standartní vstupné je 450 AED + 25 AED za skříňku k úschově věcí, bez které by to sice šlo taky, protože před každou atrakcí jsou bedínky, kam si můžete odložit věci co máte u sebe, ale není to tam nijak chráněné a přece jenom jsem tam měl foťák a spoustu dalších jiných věcí. Naše první kroky vedly k Formula Rossa – nejrychlejší horské dráze světa, která zrychluje z 0 na 100 km/h za 1,9s a z 0 – 240 km/h za 4,9 s s přetížením až 4,8 G. Absolutně vůbec jsem si nedokázal představit, co mě vlastně čeká….a nedokázal, opravdu ne !!! 😀 Přišli jsme tam a tam byla fronta asi tak na 14 dní … pak nám borec řekl, že tohle je teda jenom tak na 2 hodiny … jak jenom na dvě hodiny ?! Ale naštěstí je to otevřené sice jen od 16 ale až do 22 hodin a ten hlídač nám poradil, ať jdeme v klidu poběhat zbytek a sem se vrátím až tak nějak kolem 8. hodiny, kdy už to bývá klidnější…A tak jsme vyrazili do světa Ferrari a dali si nějaké multimediální prezentace ve 3D a dokonce i ve 4D. U jedné jízdy jsme vylítli ze zatáčky rovnou do mlhy a dostali smyk a šli do hodin a ještě u toho i pěkně zmokli…jinde jsme zase ve 3D lítali horama po rozbitých cestách a prolítali pralesem atd…Nafotili jsme si pochopitelně i spoustu všude přítomných aut a formulí a po pár hodinách se konečně dostali do fronty na Formula Rossa…No budu upřímný – když jsem viděl vylítnout první formuli na tu dráhu a to zrychlení a jak přelítli ten kopec s tím přetížením, začal jsem mít vcelku zvláštní pocit a obavy a svůj oběd … 😀 Hecli jsme se ale a šli počkat do fronty, která už nebyla zdaleka taková jako před tím…No a když už jsme tam byli, zjistili jsme, že je tam ještě speciální fronta na ty první dvě sedačky, na které jsme se modlili aby nám to ve frontě vyšlo….a nebylo třeba, jen jsme přeběhli do dalšího pruhu, kde čekali jen 3 lidi – rodiče a nějaký prcek a měli jsme první dvě místa jasné a to se přece musí !! Když už tak už !!! Ehm, no … zažil jsem už fakt hodně věcí a silných motorek, šílených rozjezdů, sprintů a startů letadel…Tohle je ale teda kurva fix fakt jízda !!!! Omlouvám se za ten výraz, ale to se prostě nedá jinak říct, fakt že jo !!! A z těch prvních sedaček, když to máte všechno jako na dlani před sebou, tak to je mazec. Jestli budete někdy někdo mít možnost, určitě si to dejte hned z těch prvních sedaček, jako Alonso s Massou a já s Viktorem. :-))


Původně jsme měli rezervaci v hotelu ve steak housu na 8. hodinu, ale tu musel Viktor složitě přesunovat po dobu snad celého večera až to dopadlo tak, že jsme šli na večeři ve 22:55 – poslední objednávky prý oficiálně přijímají ve 23:00 ale nakonec to vypadalo že by nám vyšli vstříc i tak…Tak tenhle steakhouse – Marco Pierre Steakhouse & Grill, který má několik ocenění je dostal opravdu naprosto právem. Můžu s naprostou určitostí říct, že lepší steak jsem v životě nejedl a velmi pravděpodobně už asi ani nikdy jíst nebudu !!! Ale nikdy neříkej nikdy… 🙂 Dali jsme si k tomu doporučit víno a nakonec vybrali lahev vynikajícího červného a vyrazili trošku zapařit do nedalekého klubu Eight…


Sakra, od doby, co jsem sem přiletěl se nějak zastavil čas a nic nestíhám, tak sice píšu pár dnů zpětně, ale aspoň se to někam zase pohnulo… 🙂