Gmail_logo_600px

TIP: Jak v Gmailu zobrazit nepřečtené zprávy v inboxu

Už delší dobu mě při používání webového rozhraní Gmailu vadí, že tam není možnost zobrazit pouze nepřečtené zprávy. Jednu dobu jsem měl příkaz, který to uměl, ale už několikrát se změnil a ten nový si nepamatuju a tak jsem se rozhodl, že by bylo dobré si to hodit na blog, kam si pro to můžu v příhodnou chvíli v případě potřeby „sáhnout“. Pokračování textu

Google Reader will not be available after July 1, 2013

Google ukončí Google Reader

Tak tuhle informaci jsem poprvé zaznamenal u jednoho z kámošů na jeho profilu na Facebooku. Když jsem si to četl poprvé, myslel jsem si, že se jedná o nějaký nejapný žert.

Když jsem pak ale otevřel stránku aplikace, zjistil jsem, že se o žert opravdu nejedná :

Google Reader will not be available after July 1, 2013

Google Reader pro mě dlouhé roky znamenal konečně pořádek ve všech četných blozích, přehled nad nově vloženými inzeráty na serverech jako je třeba Bazoš.cz ale i spoustě dalších a věděl jsem tak díky němu vždy a rychle, co je kde nového a co se kde šustne.

Pokračování textu

Život na cestách

Nově vznikající portál www.zivotnacestach.cz

Cestování mě prostě baví. A baví mě nejenom mé vlastní cestování, kdy někam vyrazím za poznáním nasytit své pradávné touhy a zažít zase ten báječný život na cestách, na kterém dokážu vypnout, přestat se aspoň na chvilku stresovat spoustou pracovních problémů, které se na nás na všechny dnes valí rychleji než na běžícím pásu, ale baví mě i sledovat život na cestách jiných lidí, ať už jsou to různé blogy, fotky z cest, dobrodružné výpravy do džungle, zvířata, Afrika, Jižní Amerika a různé jiné přírodopisné dokumenty a seriály. Člověk u toho aspoň na chvilku vypne a zapomene na stresy každodenního života a přenese se v myšlenkách někam daleko za hranice všedních dní, kde do něj média nehrnou brutalitu, násilí a desítky mrtvých na silnicích a nemasírují nás záměrně negativní energií.

Pokračování textu

Filmový festival Expediční kamera

Filmový festival Expediční kamera Břeclav – hodnocení akce

Filmový festival Expediční kamera

Dnešní skvělý večer s filmovým festivalem Expediční kamera,  v kině Koruna Břeclav, se celý nesl ve znamení nevšedních zážitků, adrenalinu, dobrodružství, vůně dálek, afrických rytmů bubnů djembe, blankytně průzračné vody a kajaků, drsných pískovcových skal Adršpachu, návštěvy šamanů na ostrově Siberut v Indonésii nedalko Sumatry, nádherné artistické skoky na kole Skota Dannyho MacAskilla, vyzmrzlých drsných plání ale i extrémních horkých teplot v Kazachstánu, až po lítání ve výšce 7040 m.n.m. kolem druhé nejvyšší hory světa – K2, na paraglidu.

Pokračování textu

Filmový festival Expediční kamera, Břeclav

Tak tuhle akci, která se koná 12.3.2013 od 17:00 – 21:00 v břeclavském kině Koruna, bych si velice rád nenechal ujít a tak mě napadlo, že bych ji mohl sdílet pro jistotu i s ostatními … I když je sdílení na FaceBooku dnes asi prioritou, tak příspěvky časem zase tak nějak zapadnou pod tíhou ostatních aktualizací atd. a člověk to pak lehce vypustí, což bych u téhle akce nerad….

Odkaz na oficiální stránky festivalu najdete zde:

http://www.hedvabnastezka.cz/expedicni-kamera

Nový blog už se pomalu rýsuje

Tak už se mi to pomalu začíná rýsovat a tento nový blog, na adrese http://pichler.cz (časem dostane i www, jako ten původní blog, ale teď kvůli přesměrování to musím nechat ještě tak) už začíná být použitelný co se týká obsahu, rubrik, štítků atd.

Jak bude chvilka času, chtěl bych nějak vyladit fotogalerie a postupně sem nahrát KONEČNĚ i několik fotek z cest přímo na web.

Snad si k němu zase cestu najdete aspoň vy, koho mé psaní bavilo, ať už to bylo blogování z cest a nebo z domova.

Díky  !

Kejml

Galaxy Nexus podruhé

Tak jsem toho využil, že mám doma tady toho Nexuse a poslal si na iPhonu vyměnit tlačítko Home, které mě zlobí od loňského výletu na Slnečné jazerá, kde měli kluci fantastický nápad a půjčili si pramičku jménem Titanic a napadlo je, že se vydáme v 6 lidech na druhou stranu jezera… Dal jsem si telefon schválně k jednomu z nich do batohu, abych ho neutopil ale batoh se vo vodě ocitnul takřka ihned po prvním pokusu a nastoupení do lodi neboli nalodění :-)A tak mám skvělou příležitost abych zjistil, jestli bych dokázal tady s tím nexusem fungovat… No, se skřípáním zubů a díky tomu, že je to v 90% kopie iPhonu, ikdyž teda velmi nevydařená, se s tím nějak rvu a něco se s tím dělat dá… Tenhle článek píšu rovnou z toho ale je to porod…

Pokračování textu

Dubaj – 11. den (středa odpoledne)

Z ostrova The Palm Jumeira jsme se vrátili taxíkem až domů a šli se rychle převléct a nachystat, aby jsme stihli firemní shuttle bus co odjíždí ve 14:00. Sbalil jsem si s sebou jen pár věcí a vyrazili jsme.

Na hotelu Fairmont Dubai jsem si dal kávičku a nějaký vynikající cake, který jsem měl už na cestě do Abu Dhabi – tam jsem ho ale jíst nemohl, protože tam to bylo NOT ALAUD HERE !!! 😀 Kdežto na Fairmontu jsem si k tomu dal double espresso a tam to bylo povolené víc než dost. :-) Ten cake vypadá trošku jako bábovička ale spíš taková bábovička modelka – štíhlá a vcelku vysoká bábovička – jako by ji někdo vztal a natáhnul na skřipec. Je to z takového toho hnědého, kakaového těsta a uprostřed je záměrně nedopočené a nechané takové řekl bych skoro až syrové. Syrové zní blbě ale nevím jak to jinak říct … je to prostě takové jako na hniličku ale fakt výborné :-)

Dubaj – 11. den (středa dopoledne)

Ve středu ráno jsme vstali vcelku rozumně. Měl jsem nastaveného budíka na půl 9. aby jsme se trošku vyspali ale neprospali přitom půl dne. Vzali jsme si s sebou nějaké věci a vyrazili směr ostrov The Palm Jumeira – uměle vybudovaný ostrov ve tvaru palmy, který dnes zná určitě snad už každý. No, ale ať už to na mapě vypadá jakkoliv jako malý ostrůvek, zase tak malé to teda rozhodně není….Na ostrov se přijíždí po tom kmeni, na kterém je 3 proudovka v každém směru a vedle cesty v každém směru ještě jeden souběžný pruh pro přijezd k domům atd..Část této doslova dálnice je pak svedená pod hladinu oceánu, protože by zřejmě bylo pod jejich úroveň to udělat na úrovni úrovně 😀 Nějak si to nevybavuju, tak nechci kecat – měl jsem pocit, že to bylo při vjezdu na ostrov, což by dávalo smysl udělat aby tam nebyl most a byl to skutečně ostrov, ale má pocit, že jsme jeli i přes nějaký most a tak teď nevím, kde co přesně bylo.

Dubaj – 10. den (úterý)

Nějak zase nestíhám, tak jenom stručně ke včerejšku. Opět jsme krapet protáhli předchozí noc, tak jsme si včera krapet přispali. Vím, nic nového, jenže Viktor dělá tenhle týden od půl 3. až do půlnoci a tak když se chcem vidět a pokecat a naplánovat na další den nějaké společné aktivity, musím zůstat dýl vzhůru…no ale tak nebudeme se na to vymlouvat – stejně by jsme zůstali určitě i tak :-)

Emirátské zajímavosti a NEJ : 1. – Hotel Burj Al Arab

V Emirátech musí být všechno nějak extra…vážně…a tak jsem nad tím přemýšlel a říkal si, že by nebylo naškodu aspoň zkusit sepsat pár těch nejzajímavějších nej, které jsem už viděl a nebo na které se případně ještě chystám. Zvažoval jsem, jestli se do toho pouštět, protože toho času na psaní zatím fakt moc nebylo, ale včera přišel se stejnou myšlenkou i Viktor a tak dobrá tedy, nechám se ukecat :-)DUBAI :

Začnu podle mě vůbec největším možným paradoxem, jaký si v téhle zemi dokážu představit :

1.) Burj Al Arab (Dubai)- hotel ve tvaru napnuté plachty společnosti Jumeirah zná určitě velmi dobře každý, protože se stal neodmyslitelným symbolem pro Dubaj a Emiráty jako takové. Architekt tohoto hotelu – Tom Wright – byl opravdu kapacita po všech stránkách a buď totální magor a nebo sebevrah. Dodnes se k tomu údajně nevyjádřil, každopádně podle mého názoru se jedná suverénně o vůbec největší „Easter Egg“ jaké kdy kdo vymyslel a zrealizoval a jaké svět viděl. Říká se, že měl sen o tom, že křesťanství začně mít velký vliv na muslimské země a rozhodl se to do stavby zakomponovat pod záminkou, že je to na počest plachetnice.

Postavit Arabům jako jejich největší chloubu a ikonu celé země největší křesťanský kříž na světě, to už chtělo opravdu velkou odvahu a notnou dávku šílenství k tomu. V podstatě dodnes se spekuluje, jestli to udělal záměrně a nebo se to stalo opravdu tou konstrukcí stavby a nebyl to záměr a nevšimnul si toho…Myslím, že taková stavba se navrhovala určitě v milionech 3D modelů ve AutoCADech a dalších programech, takže to podle mě nešlo přehlídnout a já osobně jsem přesvědčený, že to byl záměr. Už jenom třeba to, že ten kříž není normálně jinak vidět, než z moře…z pevniny si toho člověk vůbec nevšimne, naopak z moře se lodím už z dálky objeví na obzoru obrovský křesťanský kříž…Vskutku zajímavé, ovšem pokud by to bylo např. ve Vatikánu… :-)

Když se na to přišlo, stavba už byla tou dobou údajně časově ve skluzu a těsně před dokončením a začal zmatek, blázinec a panika jestli to tak nechat nebo nenechat a co s tím. Ještě štěstí, že je nenapadlo to dát třeba kvůli tomu zbourat…Ale vsadím se, že i na to během několika let přijde a postaví místo toho nějaký mnohem větší a modernější hotel, který už nebude na širé moře hlásat symbol křesťanství.

 

Dubaj – 9. den

Dnes se nam opravdu podarilo konecne zase neco dohnat a krapet jsme si prispali.. Vzbudili jsme se nekdy kolem 12.hodiny…Teda abych byl presnejsi, spis me vzbudil Viktor, protoze jinak bych spal asi jeste hezkych par hodin :-)
Viktor objevil na FB, ze dnes v Dubaji prselo. Vsichni tady z toho byli uplne vyrizeni a pochvalovali si to, protoze to tady neni zrovna castym jevem :-) Hned mi o tom zacal vypravet taxikar… Pak se ptal odkud jsem a kdyz jsem mu rekl, ze jsem z Ceska, hned si pochvaloval Skorpion a ze ma doma tri :-)) Nojo, Pakistanec :-) Nemohl si ho vynachvalit,jak je to uzasna zbran.
Pokračování textu

Dubaj – 8. den

Posledních pár dnů bylo vcelku náročných a ty předchozí taky a tak jsme si dnes konečně pořádně přispali a vzbudili se až nějak kolem oběda :-) Oblíkli jsme se a vyrazili a vzali taxíka do Dubai Marina na pláž k hotelu Movenpick, kde jsme strávili celé odpoledne a ještě i kus večera. Večeři jsme vyřešili skvělou bagetou v Subway cca. za 25 AED, takže dnešní náklady se podařilo docela udržet na uzdě. Navíc zpátky jsme nebyli ani během cca. 40 minut schopní sehnat taxíka a tak jsme nakonec jeli za pár babek metrem a cestou to vzali přes Emirates Mall, což je kousek od apartmánu a zbytek večera už strávili na bytě, něco málo jsme pojedli a vyprali a já našel konečně chvilku, vzal si notebook, cigára a pivko nahoru na střechu k bazénu, abych to všechno zase nějak dal dohromady a sepsal a hodil to na blog. Jsou 3 hodiny ráno a tak je nejvyšší čas, abych šel spát…Na FaceBook už jsem nějaké fotky naházel, v průběhu zítřka to doplním ještě i sem. Uffffff. Za případný překlepy nebo nesmysly se omlouvám, ale už na to vážně skoro nevidím, jak se mi chce spát a tak jdu na to, dobrou :-)

Abú Dhabí – den 2. a 3. (celkově 6. a 7. v Emirátech)

Abu Dhabi – den 2.
Po vydařené párty v 8 clubu jsme si dali ještě nad ránem chvilku chillout na lehátkách u hotelového bazénu a šli spát až nějak za světla, díky čemuž jsme pochopitelně prošvihli snídani v gold member lounge v 7. patře hotelu, kam jsme měli přístup díky tomu, že je Viktor zaměstnanec řetězce Fairmont. Jestli někdo dává zaměstnancům nějaké benefity, tak jsou to rozhodně právě hotelové řetězce jako např. Fairmont a to musím teda uznat, že ve vší parádě a i to je velký důvod k zamyšlení, protože něco takového člověka asi v jiném oboru až tak hned nepotká.

Pokud chce být totiž gold member normální smrtelník, tedy někdo kdo zaměstnancem není, připlácel by si na jednu noc k ceně pokoje, která je už i tak mimochodem něco kolem 5000 Kč, dával by dalších 500 AED (2500 Kč) za noc navíc. Členstvím v gold klubu pak ale získává přístup právě do těchto prostor, kde je pro členy v té ceně snídaně, po celý den káva, čaje, voda ale večer i nějaký snack kde se dá v podstatě i bez sebemenšího problému skvěle navečeřet, pít jakékoliv alkoholické nápoje v neomezeném množství, ale jen v omezeném čase nějak tuším od 18 do 21 hodin, denní tisk, luxusní časopisy a další věci. Jinak co se týče čaje, kávy a vody, je k dispozici samozřejmě i na pokoji. Další super věc je, že zaměstnanec si s sebou může vzít až 3 další lidi, kteří získají stejnou slevu jako on -50% na ubytování a většinu věcí jako např. oběd nebo večeře v restauracích v hotelu.
3 dny a 2 noci v úžasném 5ti hvězdičkovém hotelu s jedním opravdu luxusním obědem a ještě luxusnější večeří nás nakonec teda dohromady díky tomu vyšel na 2175 AED, což je v přepočtu asi nějakých 11 000 Kč. Pro dvě osoby, ikdyž to vypadá na pohled hrozně, to není za celé 3 dny na takovém hotelu žádná tragédie. Viktor totiž dohodnul late checkout (pozdní odbavení) a tak jsme tam strávili i celý poslední den, jen bez přenocování ale s veškerým zázemím včetně snacku v gold member klubu, ale to už bych předbíhal.
Snídani jsme pochopitelně prospali a vzbudili se až někdy kolem oběda. Vyrazili jsme na chvilku na pláž, okoupali se a dali si relax a pak nás čekal tzv. brunch – specialita místních hotelů. Název vzniknul spojením dvou slov – breakfest a lunch, tedy snídaně a oběda dohromady. Za cenu 300 AED (1500 Kč) si může kdokoliv i mimo hostů na hotelu, zakoupit vstup a od 13. – 17:00 má možnost jíst a pít cokoliv, co hrdlo ráčí, včetně vína a piva. Podávají se opravdu neuvěřitelné dobroty a místy až neskutečné věci. Tak jsem měl možnost aspoň konečně vyzkoušet a ochutnat spoustu věcí, které bych si u nás nemohl dát vůbec a někde po světě jsem měl občas strach jestli budou čerstvé a taky se mi nechtělo za něco dát třeba 1500 Kč jen proto, abych to ochutnal a zjistil, že mi to třeba nechutná…Tohle je přesně ideální příležitost zjistit a ochutnat věci, ke kterým se člověk jen tak běžně nedostane. A tak jsem jedl a poprvé v životě ochutnal např. ústřice, humra, čerstvé kalamáry nebo sushi z kraba, dal si skvělé krevety tak jak mají být a né nějaké zamražené z Makra apod. K obědu jsem měl jako starter mé oblíbené ale hlavně fantastické sushi s lososem, tuňákem a nějakou místní rybou a zkusil i to s krabem, ve kterém bylo celé klepítko ale to na mě bylo už moc ostré, protože bylo vyválené v nějaké šílené paprice – tipoval bych mě dnes už dobře známou habanero. 😀 Jako hlavní chod vynikající steaky z lososa s pečeným bramborem na grilu. Průběžně byl čas i lehce popíjet a tak jsem měl asi 12 piv Foster’s a nějaké Thajské Chang – výborné pivko btw. a Viktor si dal asi tak lahev a půl nějakého dobré Sauvignonu, takže skutečně vcelku príma odpoledne :-)
Zbytek dne jsme pak strávili koupáním na pláži, takže konečně taky trošku relax.
Jenom mě štve, že mi tady zase nefungují data na roamingu a nechápu proč ale nemám chuť to řešit a tak nebyl čas hodit sem průběžně nějaké fotky nebo napsat nějaký krátký článek apod. a tak to pak dopisuju zpětně.
Navečer jsme si zapůjčili parádní kola Mercedes-Benz. Na 2 hodiny je hotel hostům nabízí k zapůjčení zdarma a pokud je to přes 2 hod. je tam pak nějaký poplatek a tak jsme vyrazili s tím, že když už si prodloužíme pobyt, tak aby jsme taky i trošku vypnuli. Cestou jsme měli v plánu někde něco nakoupit na pokoj k jídlu ale nenarazili nikde na nějaký obchod. Zajímavostí je, že v Dubaji ani Abu Dhabi, takže možná v celých Emirátech, se nehraje vůbec na nějaké názvy ulic apod. a tak např. oficiální adresa hotelu je : Fairmont Bab Al Bahr, Between The Bridges (mezi mosty), což skutečně je a z každé strany je jeden most. Tak jsme si je vyjeli obhlídnout na těch kolech…Jenže tady na kola moc nejsou kvůli místním teplotám zařízení a tak nějakou stezku nebo vhodnou cestu pro kolo, by člověk hledal asi úplně zbytečně. Dopadlo to tak, že jsme přijeli k prvnímu mostu, na kterém vede dálnice o 6 pruzích tam a 6 zpátky…nakonec jsme se teda museli vyškrábat po náspu zpevněném kameny i s kolama nahoru na tu dálnici, přenést kola přes betonové retardéry a vjet na most, kde bylo něco, jako chodník pro pěší, v případě poruchy auta atd. aby mohl odtud člověk nějak odejít. Ten jsme přejeli ale pak jsme asi tak 1,5 km museli přejet na kolech v protisměru šestiproudé dálnice v odstavném pruhu a to už teda nebyl zase až tak super zážitek a běhal mi z toho mráz po zádech…dojeli jsme k nějakému parku kde to opravdu žilo, protože je tady teď 4 dny nějaký státní svátek a tak lidi vyrazili do ulic na pikniky a za sportem. Hrál se tam na několika hřištích basket, volejbal ale taky fotbálek a spoustu dalších sportů. Park jsme po dálničním přivaděči objeli a skončili opět na dálnici – nebyla žádná jiná možná cesta a tak jsme museli dobrých tak 5 km jet zase po dálnici, tentokrát v odstavném pruhu ale ve směru jízdy…Nakonec jsme skončili v jakési oáze plné stromů ale pořád vedle té dálnice a po chvilce zkoumání se dostali na nějakých chodník, který nás zavedl až na ten druhý most, který už měl oddělený chodník pro pěší a tak jsme sjeli až do čtvrti, kde už jsme se konečně dostali mimo dálnici…Úplně čistě náhodou jsme projížděli čtvrtí, kde bylo pár autosalónů – BMW, Mini, Rolls Royce a na konci ulice stál…dům našich lások … a to doslova :-) Autobazar…no, autobazar…spíš showroom s ojetýma luxusníma autama, kde měli hned dva kousky Bugatti Veyron, Ferrari Enzo, dva kousky Mercedes McLaren, dva Rolls Royce, Porsche Pan Amera ale v nějaké brutální tuningové originální verzi, Lamborghini Diablo a pár dalších kousků, které člověk někde jen tak neuvidí. No prostě nádhera. Na hotelu jsme si pak v Chocolatte gallery objednali vynikající sandwiche a vzali si je na pokoj. Druhý den jsme dali snídani a pak vyrazili na prohlídku města.
Navštívili jsme neuvěřitelný Sheik Zayed Mosque, který je postavený z bílého mramoru a pyšní se jako všechno tady hned několika NEJ. Všude kolem se tiše pohybovali ninjové zahalení v černých hábitech jen s malým průzorem na oči :-)) Nafasovali jsme podobné príma slušivé místní oblečky ale teda bílé, protože jsme byli v kraťasech a předem si ověřili, jestli je to možné, aby jsme si to dali trošku stylově a pořádně si to užili :-) Vzali jsme si prohlídku s moc milou a příjemnou místní průvodkyní, která nám vysvětlila základy islámu a jak to vlastně všechno funguje. No, moc jim to nezávidím, abych řekl pravdu…vstávat každý den před 5. ráno, abych se pomodlil a pak ještě v průběhu dne 4x znovu, to bych zcela určitě nezvládl. Na zemi je položený největší a nejtěžší koberec ručně tkaný na světě, na stropech vysí lustry z křišťálu, které mají 9,5 tuny a podobné srandy. Vcelku mě pobavili velké LCD značky Panasonic, které tam moc teda nezapadají a navíc jsou použité jen pro přenos zvuku a obraz se v podstatě vůbec nepoužívá. Dobře je ale vyřešené a skvěle ukrytá klimatizace ve stylových sloupech, které si člověk normálně ani nevšimne.
Odtud jsme se vydali taxíkem na obhlídku obrosvkého obchodního centra s vysokou věží, ve které je kavárna s vyhlídkou na celé Abu Dhabi, kde jsme si dali kafe, vodu a Viktor nějaký mléčný šejk….a nebo že by spíš sheik ? :-) Pak jsme vyrazili k The Emirates Palace hotelu, což je zase pro změnu vůbec nejdražší stavba hotelu na světě, o které je dobře známé, že i kdyby funguval 300 let, v životě nikdy se ta investici nemůže vrátit. Tam už nás ale dovnitř bohužel v kraťasech nepustili a to jsme teda trošku prokaučovali, protože to jsme si předem nějak neuvědomili a tak jsme si to mohli prohlídnout jen zvenku. I tak je to ale neskutečná nádhera. Naproti se staví zase nějaký megaobrovský komplex 4 mrakodrapů, které už jsou od pohledu těsně před oficiálním otevřením, ale ještě byly pro veřejnost zavřené.
Po návratu na hotel jsme si vzali skříňku v místním fitness centu a zbytek dne strávili na pláži a večer se vydali na autobusové nádraží směr Dubai. Taxikář nás rovnou informoval, že díky tomu svátku je všude šílený blázinec a sehnat bus do Dubaje je takřka nepřekonatelný problém. Původně jsme ho podezřívali, že nás ukecává aby jsme jeli taxíkem do Dubaje jen proto, aby měl kšeft, ale fakt nekecal…Takový blázinec jsem ještě nikdy nezažil a asi ze 4 nebo 5 autobusů nás vykázali, že jsou plní a nemají místo. Všudepřítomní taxikáři nabízející sdílenou cestu malým autem do Dubaje za 50 AED byli místama už fakt nesnesitelní. Aby toho nebylo málo, chytla nás oba stejně potřeba skočit si na toaletu. Asi 50m fronta Indů na záchod mě kvalitně vyděsila…to jsem ale ještě netušil, co nás bude čekat uvnitř…Turecké záchody ve stavu, odkud by se člověk šel nejradši vykoupit v bazénu plném Sava, to byl vážně zážitek, ale tak přežili jsme to nakonec ve zdraví. Podařilo se nám dostat do nějakého normálního městského autobusu, který přijel jako posila spolu s dalšíma na cestě Abu Dhabi – Dubaj a tak nějak kolem 11. hodiny jsme nakonec po cca. 45 min. sezení v buse na nádraží přijeli do Dubaje. Dali jsme rychlosprchu a pár vodek s Red Bullem na nastartování a vyrazili do Dubai Marina do klubu, který je na 2 patra s obrovským bazénem a dole je stage na pláži. Tolik lidí pohromadě jsem snad v žádném klubu ještě nikdy neviděl a ikdyž jsem ještě nikdy nebyl v Coke Clubu v Siofóku, tak podle fotek můžu říct, že to je proti tomu jenom malá soukromá párty. Obrovské stavby mrakodrapů svítících všemi barvami ještě umocňovali několikrát celý zážitek z téhle neuvěřitelné párty. Co nám ale jako Evropanům asi nikdo nikdy nevysvětlí je, že ve 3 ráno prostě padla…stop, finito, šlus, the end, ende…Přijdou vyhazovači a řeknou „Přátelé, končíme, hezký večer“ a hotovo…A můžete se stavět třeba na hlavu ale oni přesto vyženou 2500 rozjetých lidí ven na ulici a zavřou – to je prostě pravidlo a přes to tady nejede vlak ani neletí vrtulník, dokonce ani nejede Rolls Royce, Ferrari nebo Range Rover Sport..Nepochopitelné…Jinak co se týče party lifu, tak ten tady taky leze vcelku do peněz – jen tak orientačně – 2x Vodka + 1x Red Bull vyšla v 8 Clubu v Abu Dhabi na 115 AED – cca. 600 Kč a tady v tom klubu to stejné s jedním 0,33 pivkem na cca. 140 AED – cca. 700 Kč. Oproti tomu cigára vyjdou na cca. 30 Kč a taxík z Abu Dhabi do Dubaje – cca. 150 km na 1000 Kč. Tohle je prostě svět plný těch největších kontrastů, jaké si člověk dokáže vůbec představit.

Abú Dhabí – 5. den

Den pred odjezdem jsme sli opet spat cca ve dve rano. Tesne pred tim jsme se ale nakonec se rozhodli,ze by bylo dobre do Abu Dhabi vyrazit opravdu brzy, aby jsme vsechno v pohode stihali a tak jsme se dohodli,ze vstaneme v 6 rano aby jsme stihali bus v 7 rano a nekdy v pul 8.5 nebo v 8 vyrazili smer Abu Dhabi. Prekvapive se nam to ale i povedlo a vazne jsme ten bus v 7 i stihli. V hotelove pekarne jsme si na cestu koupili nejake mafiny na cestu, ze se najime az v autobuse. Chytli jsme taxika, nechali se zavezt na autobusak, koupili listky za 20 AED a usedli konecne vitezoslavne k tem mafinum… Sotva jsme zacali jist, pribehl nejaky bubak v bilem habitu a mooc skarede se na nas podival a zacal rozhazovat rukama a lamanou anglictinou nam vcelku nahlas rikal : [ Ic not alaud hir ! ] cimz nam chtel vysvetlit, ze v autobuseneni povoleno jist ale hlavne to, ze muzeme dostat vysoka pokuta za to ze my jist v autobus !!! A to jsme jeste schvalne jak pitomci jedli ty mafiny z tech papirovych sacku, aby nam nespadl ani jeden drobecek… Vskutku komicke na tom bylo, ze hned vedle nas pres ulicku sedela mistni zena v tradicnim oblecku a pojidala trosku jako zviratko nejakou home made bagetu ve stylu Big Mac a cumel na ni a ji nic nerekl…ale tady to tak je a zenske jsou nade vse – teda do te doby, nez ji uzenou a vezmou si ji… Na letisti fronta na skenovani ocni sitnice – jedna solo fronta „Ladies only“…dnes na autobusaku solo
okynko s prodejem listku – „Ladies only“ a dokonce i napr.obrovske parkoviste „Ladies only“…nic ve zlem, no tak ale to bych jeste docela pochopil… 😀

Ale zpatky k veci : v Abu Dhabi jsme byli uz nekdy kolem 10.rano. Dojedli jsme na autobusaku ty muffiny co nam nebyly „alaud“ a vyrazili si chytnout taxika, ktery nas vzal malou prodluzkou (diky spatnemu odboceni na kruhaci) na hotel…

Hotel Fairmont – Bab Al Bahr je nově postavený 5-ti hvězdičkový hotel, otevřený cca. před 2 lety. I když na některé může jeho architektura působit díky našemu totalitnímu režimu na první pohlde trošku komunisticky a třeba jako kulturák v Břeclavi, je opravdu úžasný a právě zrovna tímhle je právě tady úplně jedinečný. Když jsem ho viděl prvně na fotkách, měl jsem s tím taky lehce problém a nevěděl, co si o tom mám myslet a jestli se mi to vlastně líbí nebo nelíbí. Ono to ale totiž chce zažít jako jeden celek a se vším všudy co k tomu patří. Už jenom příjezd k hotelu po cestě vydlážděné mramorem a lemované krásnou zahradou a pohled na hotel samotný je opravdu radost. To, co ale čeká uvnitř je jedním slovem skvost a pastva pro oči, opravdu. Naprosto dokonale sladěný interiér se spoustou úžasných designových prvků všude kolem. Prvních několik hodin jsem jen stál a zíral a rozhlížel se všude kolem sebe. Je to opravdu neuvěřitelné nádhera jak tady do sebe všechno zapadá ať už stylem nebo designem. Já vím, takových hotelů je určitě spousty a taky jsem už jich pár viděl, i když nejsem vysloveně takový ten hotelový typ, čas od času se tomu nebráním, pokud to má být pohodová dovolená. Existuje jistě i spousta dražších hotelů jako např. Emirates Palace, ve kterém jsme se byli podívat včera, ale to už bych jednak předbíhal a druhak, i když je to nejdražší stavba hotelu na světě, ještě to neznamená, že je nejkrásnější, i když je jistě taky opravdu kouzelná a neuvěřitelná…to je ale zase něco úplně jiného a to mi nic moc neříká…


Fairmont Bab Al Bahr mě vážně dostal po všech stránkách. Je neskutečně nádherný a sladěný v moderním stylu. Návrháři, architekti a designéři se tady moc hezky vyřádili. 


I když je check-in až ve 3 hodiny, dostali jsme pokoj hned dopoledne a tak jsme si mohli skočit nahoru vybalit, dát chvilku relax, a před odjezdem do Ferrari World pořešit pár nějakých věcí. Stavili jsme se na oběd v hotelu v Italské restauraci Frankie’s Restaurant & Bar kde jsem si jako předkrm dal pár filetů uzeného lososa a nějakou místní rybu. Pak jsme vyrazili směr Ferrari World – hotel má svůj shuttle bus, který hosty vozí přímo do parku, tak jsme naskočili do busu s tím, že od toho parku skákneme na ty motokáry, na které jsem už měl vouchery koupené z ČR. Celé je to vlastně v areálu okruhu F1 ale jestli by se dalo dostat na okruh se nám nepodařilo zjistit. Každopádně už probíhají přípravy na formule, takže i kdyby to normálně šlo, teď si myslím že moc asi ne. Když jsme zjistili, že je to „jenom“ obejít z půlky Ferrari World a „kousek“ okruhu, začali jsme pátrat po taxíku – řidič si toho všiml a ptal se, kam chceme jet, když jsme ještě ani nebyli vevnitř a tak jsme mu to vysvětlili a on se nabídnul, že nás tam na otočku hodí tím autobusem a dovezl nás až na místo :-) Museli jsme se zaregistrovat na velké dotykové obrazovce kde jsme se mohli přihlásit přes FB nebo ručně bez FB…nepotřebuju aby mi chodilo dalších 8 000 pozvánek na různé akce denně, jako chodí už i teď… Nafotili jsme se na startovní listinu, proběhl bezpečnostní briefing před závodem v meeting room, pak jsme museli do changing room, kde jsme nafasovali príma kombinézu a vyrazili směrem k trati. Dostali jsme kuklu, panáček nám nahodil přilbu a hurá do strojů. No, moment, ještě rukavice – haloooo, haloooo, sir, could we have some gloves as well ? Tak, rukavice máme a hurá do boje ! Ač se to zdá neuvěřitelné, byl jsem na motokárách poprvé v životě – nějak jsem se s tím až do teď pořád míjel. No tak ale na téhle profi trati s 13ti koňovýma motokárama co jsou omezené na 70 km/h je to teda fakt jízda !!! Užíval jsem si to driftování úplně neuvěřitelně – mazec ! Splněno, další položka na seznamu se může odfajfkovat :-)


Tak a hurá do Ferrari Worldu. Zase se nám podařilo chytnout shuttle bus, takže jsme nemuseli nikde nahánět taxika – super ! Vstup do parku pro dva za standartní vstupné je 450 AED + 25 AED za skříňku k úschově věcí, bez které by to sice šlo taky, protože před každou atrakcí jsou bedínky, kam si můžete odložit věci co máte u sebe, ale není to tam nijak chráněné a přece jenom jsem tam měl foťák a spoustu dalších jiných věcí. Naše první kroky vedly k Formula Rossa – nejrychlejší horské dráze světa, která zrychluje z 0 na 100 km/h za 1,9s a z 0 – 240 km/h za 4,9 s s přetížením až 4,8 G. Absolutně vůbec jsem si nedokázal představit, co mě vlastně čeká….a nedokázal, opravdu ne !!! 😀 Přišli jsme tam a tam byla fronta asi tak na 14 dní … pak nám borec řekl, že tohle je teda jenom tak na 2 hodiny … jak jenom na dvě hodiny ?! Ale naštěstí je to otevřené sice jen od 16 ale až do 22 hodin a ten hlídač nám poradil, ať jdeme v klidu poběhat zbytek a sem se vrátím až tak nějak kolem 8. hodiny, kdy už to bývá klidnější…A tak jsme vyrazili do světa Ferrari a dali si nějaké multimediální prezentace ve 3D a dokonce i ve 4D. U jedné jízdy jsme vylítli ze zatáčky rovnou do mlhy a dostali smyk a šli do hodin a ještě u toho i pěkně zmokli…jinde jsme zase ve 3D lítali horama po rozbitých cestách a prolítali pralesem atd…Nafotili jsme si pochopitelně i spoustu všude přítomných aut a formulí a po pár hodinách se konečně dostali do fronty na Formula Rossa…No budu upřímný – když jsem viděl vylítnout první formuli na tu dráhu a to zrychlení a jak přelítli ten kopec s tím přetížením, začal jsem mít vcelku zvláštní pocit a obavy a svůj oběd … 😀 Hecli jsme se ale a šli počkat do fronty, která už nebyla zdaleka taková jako před tím…No a když už jsme tam byli, zjistili jsme, že je tam ještě speciální fronta na ty první dvě sedačky, na které jsme se modlili aby nám to ve frontě vyšlo….a nebylo třeba, jen jsme přeběhli do dalšího pruhu, kde čekali jen 3 lidi – rodiče a nějaký prcek a měli jsme první dvě místa jasné a to se přece musí !! Když už tak už !!! Ehm, no … zažil jsem už fakt hodně věcí a silných motorek, šílených rozjezdů, sprintů a startů letadel…Tohle je ale teda kurva fix fakt jízda !!!! Omlouvám se za ten výraz, ale to se prostě nedá jinak říct, fakt že jo !!! A z těch prvních sedaček, když to máte všechno jako na dlani před sebou, tak to je mazec. Jestli budete někdy někdo mít možnost, určitě si to dejte hned z těch prvních sedaček, jako Alonso s Massou a já s Viktorem. :-))


Původně jsme měli rezervaci v hotelu ve steak housu na 8. hodinu, ale tu musel Viktor složitě přesunovat po dobu snad celého večera až to dopadlo tak, že jsme šli na večeři ve 22:55 – poslední objednávky prý oficiálně přijímají ve 23:00 ale nakonec to vypadalo že by nám vyšli vstříc i tak…Tak tenhle steakhouse – Marco Pierre Steakhouse & Grill, který má několik ocenění je dostal opravdu naprosto právem. Můžu s naprostou určitostí říct, že lepší steak jsem v životě nejedl a velmi pravděpodobně už asi ani nikdy jíst nebudu !!! Ale nikdy neříkej nikdy… :-) Dali jsme si k tomu doporučit víno a nakonec vybrali lahev vynikajícího červného a vyrazili trošku zapařit do nedalekého klubu Eight…


Sakra, od doby, co jsem sem přiletěl se nějak zastavil čas a nic nestíhám, tak sice píšu pár dnů zpětně, ale aspoň se to někam zase pohnulo… :-)





Dubaj – 4. den

Dnes ráno jsem se svezl s Viktorem k jejich hotelu a pak si vzal taxíka a nechal se hodit do největšího obchodního centra na světě – Dubai Mall. To je teda vážně neuvěřitelná věc…první hodinu jsem jenom chodil s otevřenou hubou a žasnul…Hned při vstupu mě přivítaly obchody jako Cartier, Rolex, Panerai, Tiffany, Patek Philippe, Chopard, Bvlgari ale taky třeba H&M, Roxy, Billabong, Christian Audigier a asi tři miliardy dalších… :-)

Nechtěl jsem tam strávit týden a tak jsem šel jenom do pár obchodů a prolítnul to zatím spíš tak letecky. Prošel jsem to dozadu, kde je Dubai Fountain – replika fontán v Las Vegas, ale prý snad ještě větší – překvapivě ! 😀 Za fontánama stojí Burj Khalifa – nejvyšší stavba světa, jakou zatím člověk dokázal vytvořit. Neuvěřitelné !!! Koupil jsem si včera do iPhonu průvodce The Lonely Planet – Dubai a tak jsem se tím dneska pročítal a tam to píšou fakt skvěle…Dubaj je jediné, nikdy nekončící staveniště na světě, na kterém soutěží ti nejlepší architekti a stavitelé z celého světa, kdo postaví vyšší, krásnější a luxusnější stavbu mrakodrapu a obloha tady už dávno není žádným limitem. Píšou, že je to jako počítačová hra SimCity – kdo zná, pochopí o čem mluvím… Nebo jako v 1001 a jedné noci a nebo Futuramě…Tady je prostě možné fakt absolutně všechno…Když si k tomu všemu ještě člověk uvědomí, že to všechno vyrostlo v poušti, že ke každému stromu, keříku nebo trávě jsou přitažené sólo hadice z vodou, aby si ta zeleň měla odkud brát vodu a že tyhle mrakodrapy postavili na pískovém podloží pouště, nezbývá mu, než jenom chodit s otevřenou hubou a zírat…

Každým krokem po trávě, silnici nebo chodníku, jízdě taxíkem nebo metrem, si dobře uvědomuju, že tohle všechno stojí v poušti … Dubaj prostě mnohdy sahá až za hranice lidského chápání. Tohle město by mohlo mít pod svým názvem klidně ještě dovětek a nikdo, kdo to viděl by ani na vteřinu nezapochyboval, že právem: Dubai – All is possible.

Po návštěvě Dubai Mall jsem si vzal taxíka a vyrazil do Jumeirah Beach Park – nádherná pláž osázená palmami, slunečníky, občerstvením Malík Burger 😀 – v podstatě KFC včetně stejné nabídky, ale taky záchody, převlíkárnami a sprchami na pláži, takže člověku nic nechybí … snad jen točené pivko, ale tak co se dá dělat – to je holt muslimský svět…

Strávil jsem na pláži celý den a párkrát si i kvalitně schrupnul. Dnes jsem jel nenamazaný a tak jsem se vzbudil s hrůzou, že budu spálený ale v pohodě, vše v naprostém pořádku. Letos jsem přece jenom měl pár možností být na slunku a tak jsem už měl vcelku dobrý základ :-)

Z pláže jsem se rozhodl, že se vydám mrknout ještě na Dubai Creek ale šlapal jsem asi 1,5 km pěšky v žabkách a nebyl schopný chytnout jediné taxíka…Jednak to bylo ve špatnou dobu, na kterou mě upozorňoval už Viktor, že si taxikáři v té době mění šichty a tak je tady obecně v tu dobu s taxíkama problém a navíc, jak jsem pak od taxikáře zjistil, tam taxikáři hrozně neradi jezdí, protože tam je v každém směru 4 proudovka bez možnosti zastavení a po celou dobu je tam navíc ještě omezení na 70 km/h. Žádná sranda protože uprostřed je zábradlí ale k tomu by se člověk možná ani stejně nedostal a tak jsem šel až do místa, kde byla světělná křižovatka, abych mohl přejít na druhou stranu a chytnul jsem si taxíka zpátky směrem na apartmán, protože to nemělo smysl dál zkoušet, takže Dubai Creek se odkládá někdy na příští týden…

Když jsem přijel, tak jsem se převlíknul a šel si naproti do parku zaběhat. Vysloveně uměle vybudovaný sportovní areál s umělým jezerem uprostřed, chodníkem dokola pro pěší, cestou pro cyklisty a běžeckou dráhou z takové docela příjemné měkké gumy, po které se fakt parádně běželo. Myslel jsem si, že to bude tartan ale ne e, bylo to něco úplně jiného…Na každém kousku jsou posilovací stroje, stroje na běhání, protahování, různé průlezky na vytahování, několik basketballových kurtů, mraky atrakcí pro děti a snad 18 427 laviček, kde si může člověk posedět a jen tak relaxovat. Celý park je zatravněný, takže tam bylo i spousta lidí co jen tak seděli na trávě a užívali si piknik atd. Prostě přesně to, co chybí všude u nás doma a to, na co jsem si velice rychle zvyknul třeba na Zélendu. Tohle je fakt úžasné. Ještě ta dráha je dokonce značená po 100m, aby člověk věděl kolik má za sebou nebo před sebou a všimnul jsem si, že si tam dávalo pár lidí i nějaké hromadné sprinty na kratší tratě atd. No prostě a jednoduše – fakt nádhera.

Dubaj – 3. den

Dnes jsem se vydal vyzkouset mistni nove vybudovane metro. Viktor musel do prace a pak k doktorovi na sundani sadry, a ja se chtel jit koupat, tak jsme se dohodli, ze dnes vyrazim do Dubai Marina na plaz a on tam dorazi po praci…
Vyrazil jsem pesky z Al Barsha k Mall of the Emirates – obrovske obchodni centrum, ve kterem je ta kryta lyzarska sjezdovka – pridaval jsem fotky do alba jak na FB tak tady na blogu v predeslem prispevku…
Obchodni centrum jsem zatim obesel – to si necham az nekdy na pristi tyden nebo mozna na nedeli… Zahradnici zalevali travnik a tak jsem mel malem to stesti, ze jsem mohl byt prvni clovek, dost mozna v cele historii Dubaje, ktere nahodilo auto vodou z kaluze a rovnou od hlavy k pate… :-) Nastesti jsem si te kaluze zavcasu vsimnul a zacal ji obchazet, kdyz najednou slysim rev ritici se lokomotivy a priletel borec v tom velkem GMC a uz nedobrzdil a nemohl ani nikam uhnout a vlitnul do te kaluze… Diky tomu,ze jsem ho slysel jsem stihnul lehce uskocit a koupil to jen na nohu,takze pohoda – voda byla cista a ja mel jen zabky, takze vsechno prekvapive dobre dopadlo :-)

Na metro jsem sel kolem Kempinski hotel – taky solidni stavba zakonponovana do toho obchodniho centra… Na stanici jsem si chtel dobit listek a pani mi rekla, ze kdyz jsem to ja, tak pry nemusim :-))) Dneska pry je nejaky celosvetovy svatek verejne dopravy nebo co, tak pan sheik se rozhodl, ze dneska necha celou Dubaj jezdit vsim a vsude zdarma…no a co,to mu vytece z ropneho vrtu za par minut zpatky :-)
Na Dubai Marina jsem to mel jen par zastavek,tak jsem si to moc neuzil ale tak jeste si to urcite dam… Musim zjistit, jak se da dostat do toho prvniho a posledniho vyhlidkove vagonu, ktery je oznaceny Gold Class a je to jen pro nejake cleny klubu nebo VIP nebo tak neco…treba by na jednu jizdu napric Dubaji ten listek ale koupit sel… Jinak v letadle psali „aktualni info“, ze Dubai se rozhodla v roce 2009 zacit se stavbou metra,coz me fakt pobavilo…mozna spatny preklad – musim zjistit, kdy to spustili do provozu a jestli to fakt postavili za 2 roky, no tak to me po…drz ! 😉

Vyskocil jsem v Dubai Marina a dal si prijemnou prochazku v asi tak 35ti stupnovem vedru :-)) abych mohl udelat nejake fotky a jsem moc rad,ze jsem se tak rozhodl a nevzal si taxika… Ty jejich umele vytvorene zatoky, navic kdyz si clovek uvedomi, ze v pousti, obestavene mrakodrapy, jsou teda vazne neuveritelne ! Po ceste jsem potkal nejakeho Inda, ktery mi nabizel zarucene pravy iPhone – tak jsem se uz dlouho nepobavil … kopie Iphonu 4 a cely z plastu…jinak tomu teda podobny vzdalene byl, to jo … nedalo mi to a musel jsem si ho vyzkouset … oni ti kluci Cinsti uz dokazou okopirovat jak design tak i neco, co velmi vzdalene pripominalo iOS – ale jenom tvarem ikonek a jejich rozlozenim + nejake menu atd…Ten telefon byl tak zabrzdeny, jako by to bezelo na nejake 386ce :-) Panacek byl hrozne prekvapeny, ze ho nechci, kdyz je to original, protoze k tomu ma prece i originalni krabici, tak to nemuze byt fake … :-)

Dnesni den jsem cely stravil na plazi…nadhera ! Napadlo me jen tak ze srandy spocitat patra jedno z tech modrych mrakodrapu a skoncil jsem u 60ti s tim, ze jsem pocital az od prvniho balkonu, ktery uz ale sam o sobe byl tak v 10. patre a vynechal takove ty stresni nadstavby, ve kterych jsou evidentne asi nejake apartmany taky… To by ale znamenalo, ze to ma treba neco kolem 80 pater…to snad neni ani mozne nebo jo ?! :-O Jeste tam musim zajet a normalne tam vlitnu do vytahu a vyjedu cvicne uplne nahoru… Rozhodne to totiz nejsou nejvyssi budovy tady kolem…
Skocil jsem si na obed na fish & chips…uz ani nevim,kdy jsem ho mel naposled…snad jeste na Zelandu… Dal jsem si tradicni rybu Hammour nebo tak nejak – byla vynikajici, mnam ! :-p
Sel jsem na obed az nejak lehce po 3.hod.a sotva jsem vyrazil, volal Viktor a potkali jsme se v tom fish & chips a pak vyrazili jedte znovu na plaz… Nejakou dobu jsme dali koupacku a pak si sli zabehat podel plaze az uplne k tomu umelemu ostrovu ve tvaru palmy… Ze zeme to clovek ale moc neregistruje a nevedet,ze je to on, ani bych si to mozna neuvedomil… To behani po jidle nebyl uplne moc dobry napad ale tak nakonec jsem to ustal :-)
Zpatky jsme jeli az po zapadu slunce a vzali rovnou taxika na apartman…
Viktor objednal veceri z Pizza Hut a dali jsme nejake testoviny a pizzu, poklabosili, ja postahoval fotky a nahazel zase neco malo na net, Viktor mezi tim jeste nakoupil po telefonu nejake jidlo a piti a pak jsme sli dat trosku relax a Cuba Libre na strechu k bazenu… Mel jsem dnes v planu navstivit fitko ve 13.patre – je pouze pro obyvatele baraku a pochopitelne zdarma… Maji tam 2 bezecke pasy,tak je chci prubnout… Naproti pres silnici ale mame krasny bezecky okruh s tartanovym povrchem a udelany mezi stromy a kolem umele vybudovaneho jezera – konec koncu, jak jinak… :-))
Zitra mam v planu vyrazit se na cely den koupat na Jumeirah Beach park, tak jsem zvedav… :-)
Odesláno z iPhonu

Dubaj – 2. den

Druhý den byl trošku ve znamení city tour a získávání orientace a tak nějakou o rozkoukávání, aby byl človek schoný vůbec pobírat, co se děje kolem něj….Né, že bych z toho byl nějak mimo ale je fakt, že je to opravdu zase úplně jiný a pro Evropana ve spoustě věcí dost nepochopitelný svět. Všechno je tady NEJ … nejvyšší, největší, nejdelší, nejdražší, nejneuvěřitelnější …

Dopoledne jsem vyrazil s Viktorem podnikovým busem do města – musel kvůli nějaké prezentaci do práce a tak jsem se svezl a on šel do práce a já do víru vášně velkoměsta…Absolutně nechápu, kde byl Pavel na názoru, že Dubaj je malá…myslím, že už jsem pár opravdu velkých měst viděl ale rozhodně bych teda nesouhlasil….možná se to tak mohlo zdát cestou z letiště na nějaký první hotel, ale řekl bych, že opak je pravdou…Dubaj se rozrůstá každý den a poslední informace, co mám někde z nějakého online průvodce je, že má 6 000 000 obyvatel, což mi už ani jako číslo nepřijde samo o sobě zrovna jako málo…Rozlohou a dopravou bych řekl, že je to možná pocitově něco jako Hong Kong Island – neříkám, že je to větší, to určitě není ani náhodou, ale minimálně to působí aspoň srovnatelně…
Ty velké baráky totiž hrozně klamou…člověk si řekne, že tam musí být za 15 minut pěšky a po hodině chůze zjistí, že jsou pořád ještě stejně daleko 😀
Od hotelu Fairmont jsem se vyrazil mrknout po okolí, nafotil pár křivých a zbytečně vysokých mrakodrapů – viz. komentáře k fotkám na FB :-) a až jsem se zorientoval, vyrazil jsem napříč ulicemi na pláž. Mazec, jak se člověku podaří vynořit ze zajetí těch mrakodrapů a dostane se za ně a vidí ještě ty typické arabské pididomečky…dostal jsem se docela do zajímavé čtvrti, ze které – nenavštívit Peru – bych měl asi vcelku vážně hodně špatný pocit :-) Nakonec jsem až u pobřeží na pláži Jumeira Beach – krásná veřejná pláž se sprchama, krásnýma čistýma záchodama a nějakým občerstvením…
Cestou zpátky mi Viktor psal, že se zdrží v práci, tak jsem vzal taxíka a jel na apartmán stáhnout fotky a něco pojíst. Navečer jsme spolu vyrazili na pláž k hotelu Burj Al Arab – známá ikona Dubaje – hotel co vypadá jako plachetnice. Večer po setmění se rozbliká aby upozornil, že světelná show začíná a pak začne postupně různě měnit barvy – moc hezký podívaná navíc doplněná o večerní koupání a relax na pláži.
Večer jsme dali nějaké pivko a pak pár Cuba Libre tady na apartmánu a pak nahoře na střeše u bazénu.

Dubaj – Procházka městem

Tak jsem se svezl v 11 s Viktorem do prace a vyrazil na obhlidku mesta… Tepe to tady neuveritelnym zpusobem a kzdym smerem proudi v sestiprodudovych silnicich mraky aut v jednom kuse… Slozeni mistnich aut je neuveritelne a vesmes co jsem sedial, tak prevladaji SUV jako Toyota Landcruiser, Range Rover Sport ale docela hodne i BMW X6, Audi Q7 a ruzne Chevrolety, Cadillacy, Lexusy a spousta jinych… Auta jsem zatim moc neresil, ale vesmes se divam, ze se to toci kolem 5 000 ccm v benzinu… Bodejt by taky ne, kdyz tu stoji litr benzinu 8 Kc… To bych o nejake nafte taky ani neuvazoval a sel do petilitroveho benzinu bez vahani ! :-)

Dal jsem si kavicku – viz modry bod na mape a vyrazim se podivat na ty ostrovy ve tvaru zeme… Ale ze brehu to asi moc nevyzni… To bude asi zajimavejsi az z toho vrtulniku..

Viktor je tak do 3 v praci, tak jsme se domluvili, ze se pak nekde potkame…

Přílet do Dubaje

Tak jsem po cca. 6ti hodinovém letu přistál na letišti v Dubaji. Let byl naprosto fantastický a společnost Emirates dostála svého jména a kvality. Výborný personál, skvělé jídlo, pití, krásné čisté letadlo, prostě všechno jak má být…

Na večeři jsem měl jako předkr řecký salát, pak nějaké kuře s parmazánem, hráškem a něčím, co přípomínalo bramborovou kaši ale spíš bych řekl bramborové pyré – vynikající ! K tomu výborný cheese cake a nějaké další dobroty jako crackery s pikantní omáčkou a pár dalších.

Po příletu jsem musel zajít na místo, kde všem, co přilítají na vízum, provádějí sken oční sítnice a pak hurá do fronty na imigrační. Chytnul jsem zrovna frontu, kde dělal nejzabržděnější borec v Dubaji a možná na celém světě !! Mezi tím, co v jiných lajnách jiní odbavili 10 lidí, on odbavil jednoho … ach jo… seknul jsem se tam hodinu.

Nakonec jsem tím ale prošel a dostal se na území Dubaje. Vlítnul jsem do duty free shopu, abych Viktorovi  a konec konců i mě, nakoupil nějaké pivka za rozumnou cenu, protože tady je to pak krapet jiná liga… Vzal jsem 48 Budvarů :-) a k tomu karton modrých Camelek za 330 Kč :-O 😀 a speciální cestovní balení Marlboro i s plastovým držátkem, jako u nás mají některé ty papírové balení piv, za rovných 300 Kč karton… Máčka za 30 ? Hehe, tak to je fakt konec … 😀 To asi na zpáteční cestě vyhážu všechny věci a naplním to cigárama a u nás mi za ně za 60 urvou ruce 😀 To mě fakt pobavilo :-)

Po příletu jsem vyrazil ven před letiště a v klídečku si dal cigárko abych vstřebal tu atmosféru všude kolem a ten blázinec, který tam panoval…milion taxíků a řidičů taxíků shánějících rito a mraky lidí jako v mraveništi – s tím se počítalo a proto jsem si to v klídečku chtěl vychutnat… Ještě jsem si ani nezapálil a už u mě byl borec – pěšky – a jestli nechci taxi … bylo jasné, že to bude nějaký černý taxikář … ale byl docela v pohodě a tak jsem se s ním pustil do řeči a řekl mu, že teď nikam nejedu a vychutnávám si cigáro po příletu :-) Nabídnul mi, že rád počká ale že u něj můžu kouřit i v taxíku, což se normálně nikde nesmí … no byl jasný … i cenu nabídnul o dost vyšší, než mi Viktor říkal, že by to mělo stát – 25 EUR je vážně dost … ale borec byl v pohodě a ostatní taxikáři evidentně nevěděli kam dřív skočit a jezdili pořád plní a tak jsem si řekl, že jestli fakt vydrží počkat, než dokouřím, dám mu lehce vydělat, no co … a vydržel :-)

Viktor mě už předem upozorňoval, že tady každý kývne na všechno a že ví přesně kde to je apod…na to jsem se těšil nejvíc :-) Ptám se ho, jestli ví, kde je Ramada Chelsea Hotel in Al Barsha … bez váhání mi odpověděl – jasně že vím, to není problém pane ! Sedli jsme do auta – pochopitelně černý taxík – a už volal a tak 15 minut řešil, kam že to má vlastně jet 😀 Hehe, taky dobrý, kdo se bojí, nesmí do lesa … :-) Byl to Ind a říkal mi, že tady v Dubaji žije už 26 let – přišel sem v 17ti letech a teď je mu 43 … Zažil Dubaj ještě když to byla jen písečná cesta kolem jednoho činžáku :-) No, krapet se to tady od té doby změnilo, jak se tak dívám … díval jsem se mockrát na fotky, jakým vývojem to město prošlo za posledních 25 let a je to neuvěřitelné … Nojo, ropa = prachy a prachy = rychlá výstavba a to celé se rovná další business.

Přivezl mě až na místo před vchod a tak dostal to, na čem jsme se dohodli, ikdyž to bylo téměř dvojnásobek normální ceny…nějak jsem neměl sílu a náladu to řešit a někde lítat – navíc jsem s těma 48 pivama a 4 kartonama cigaret byl nabalený jak Santa Claus :-)

Viktor sjel dolů a vyjeli jsme do 6. patra, kde jsem si dal věci – super – budu pro sebe mít celý pokoj s koupelkou a záchodem, takže to nemá chybu ! Chvilku jsme se tady pomotali, dali pivka na mražák a vyrazili do 13. patra, kde je udělaná krásná terasa s posezením pro docela dost lidí, bázenem a vířivkama…chvilku jsem zaplaval a pak jsme si sedli do vířivky, dali pivko, já si dal cigárko a kecali jsme jak to tady chodí a co ve světě a mraky dalších věcí … teď už jsme na pokoji, Viktor musel jít spát – ráno ho čeká ještě nějaká práce a já tady smolím tenhle článek … Každopádně už to doťukám, přidám nějaké fotky a jdu spát taky, protože tady je momentálně čtvrt na šest ráno – časový rozdíl je díky změně času u nás teď 3 hodiny dopředu oproti ČR…

Blog o cestování, fotografování, MTB, ICT a různých jiných zajímavostech.